život v karanténě. #hospodyňkazeměje

čtyři týdny doma. z bytu jen na nákup a provětrat se na vzduch. projít se kolem bloku. většina mého stýskání jsou first world problems. jako žádnej výlet o víkendu. žádná živá kultura. nemožnost absolvovat další lekce tanečních. neuskutečněná dovolená. a pak hlouběji sídlící nejistota ohledně možnosti navštívit rodinu v domovině. tam by mě snad ještě pustili, pak by mě zavřeli do karantény. ale zpátky už bych se asi nedostala. takže radši nejezdit nikam. jak dlouho ještě.

stejně jako všichni jsme viděli novou sérii La casa de papel.

poprvé v životě plánuješ dovolený s půlročním předstihem a říkáš si, že stárneš a že se poněmečťuješ a vůbec ti to celý přijde absurdní, že jako víš, co budeš dělat za půl roku. a pak přijde virus. a svět ti dává facku a říká, že plánování je pro amatéry.

takže sedíš doma a zpomaluješ. paralyzuje tě zpravodajství, takže po pár dnech ho přestaneš hltat. místo zpráv začínáš sledovat instáče pekařů a pekařek. a postupně taky kuchařů a kuchařek. nakupuješ mouku. pořádáš hon na droždí. zakládáš kvásek. a snažíš se spřátelit s troubou. nakupuješ zdobicí injekci na šlehačku a pekařskou kartu. rohlíky ti vyšly moc bílý. stejně tak tvoje dva první chleby. povidlový buchty byly chuťově skvělý, ale příště je musíš víc pomáslovat, aby šly líp od sebe. kupuješ mašlovačku. řekneš si, že odpalovaný těsto nemůže bejt taková věda a pečeš větrníky. netušilas, že ta božská karamelová poleva na kloboučku větrníku je tak prostá. šilháš po elektrický troubě se spodním i s vrchním ohřevem i s horkovzduchem. s nadějí, že pak by výsledky třeba nemusely bejt tak světlý a nemusely se péct o padesát až sto procent dýl než stojí v receptu. byť jsi nastavila vyšší teplotu.

a pak se k tobě stejně zpravodajství dostává. díkybohu za Mutti Merkel. skoro bych se chtěla odkazovat na ni, kdykoliv říkám naše vláda. takže to beru opisem vláda v Česku. protože ze současnýho globálního vývoje, ze směřování a z přelévání moci, z lokajství a ze všudypřítomného informačního chaosu vážně radost nemám.

píšu o sobě? anebo sobě? nebo tobě?

12/04/2020 @ 13:39 | permalink | komentáře (0)