28/01/2012

S jedním kurzem jsme šli do divadla Maxima Gorkého. Centrálnější polohu už by mít nemohlo - na Unter den Linden mezi Humboldtovou univerzitou a Německým historickým muzeem se krčí nenápadná budova někdejší výkladní skříně DDR, kde byli ruští a sovětští autoři uváděni v premiéře dřív než v Moskvě nebo v Leningradě. Ve foyeru jsme obdivovali žlutý a temně rudý mramor (původní!), na schodišti pak temně rudý, nepůvodní, kterým měl kdysi Hitler vyloženou svoji kancelář. Už zase ta recyklace.
Divadlo plné školáků, něco, na co jsou velmi pyšní, jak nám odpoledne řekla místní dramaturgyně. Sál potemněl. Kol dokola se začalo rozléhat jedno přes druhé pšššš. Trvalo to trapně dlouho. Dokud herec ze tmy na pódiu publikum nenapomenul. Děti, až se uklidníte, tak můžeme začít. Jiný kraj, jiný mrav.
Hráli Ibsenovu Noru. A nebylo to zlé, ale nadšení se taky nekonalo. V mých představách byla Nora PŘED sladkou panenkou a její muž oslizlým patriarchou. V podání místních byla Nora už od začátku prostě Němka. Příliš sebeuvědomělá, příliš samostatná, příliš osobitá, příliš nezávislá. Takže představení logicky nemohlo dostat grády. Byť musím kvitovat výkon manžela a zejména rodinného přítele. Ten kdykoliv vstoupil na scénu, doslova prosvětlil celou místnost. Člověk na svém místě.
A po divadle jsme to se spolužačkama šly na jedno, který byly ve skutečnosti dvě. Nestačila jsem se divit. A byl to moc příjemný večer.

Jedna italská firma šije jenom boty pro papeže. A žije z toho!

Němčina pro pokročilé:
der Bundespräsindent ist beratungsresistent.
protegiert = gepushed
ZK der SED der DDR

Přišel pozdě a jako první vypálil neměli jsme se náhodou sejít nahoře?

Večírek s těmi mými je vždycky fajn. A v Neuköllnu to žije! // (Ne)pouštění do dveří. // Je nám to studium k něčemu? // Jak udělat rajčatový máslo. // malej sladkej Ázerbajdžánec. // cizineckej bonus. ale jenom dokud člověk neni vpodstatěasimilovanej.

Při poslední cestě kolem knihkupectví jsem si došla pro tu knížku o Haliči. Je kouzelná. Tak už asi tuším, kam chci jet v létě na dovolenou.

Sobota. Spát jsem šla asi v šest, vstávám kolem poledne. Výlet na uni, do knihovny ekonomické fakulty. Téma nadcházejícího referátu: umění v managementu. A docela se na to těšim.

Lucie @ 18:21 | permalink | komentáře (0)

25/01/2012

nahodila jsem své nové tričko ČeskosLOVEnsko. setkalo se to s úspěchem, byť si nejsem jistá, nakolik přihlížející pobírali možné významy. oscilovala jsem tedy mezi revizionismem a proevropskou chutí se sjednocovat a neopomínala podotýkat, že je to made in Slovakia.

A: řekni, maj Češi v němčině nějakej akcent?
B: tak jistě. [předvádím]
C: tyjo, to zní úplně jako jeden Čech, kterýho znám!
aneb vzpomínka na Pedrovo dejavu, když se vyklopil v Praze z vlaku a zjistil, že všichni Češi mluví jako Tomáš.

já jsem tak ráda, že nejsem Němka, řekla mi Polka. voni prostě přicházej o tolik věcí!

Lucie @ 18:14 | permalink | komentáře (0)

23/01/2012

mně tady v tom Berlíně chybí chodit pít. - jako západně pít nebo jako východně pít? zeptala se mě Polka - tak samozřejmě, že východně! to pití je pro nás východňáky prostředkem k setkávání se a k hovorům. západňáci se jdou v pátek vožrat s účelem se vožrat. skončí nejlépe někde na diskotéce, kde stejně není slyšet vlastního slova.

jdu po nábřeží od národního divadla podél Hollaru a toho parku tam vedle, koukám přes řeku na Hrad a říkám si, že tohle prostě nikde jinde nemaj. a že tohle je to doma. // míjím páreček. kluk holce říká něco jako přecejenom, ten pohled, je to zprofanovaný a je to tak trošku klišé, ale je to krásný. a vzpomněla jsem si na své někdejší přízemní budeš se mě snažit oslňovat výhledem? asi nemám smysl pro uslintanost ve dvou.

mezinárodní večírek, dvojité narozeniny a diplomka k tomu. celá Evropa v jednom lokálu. všichni na jednom pivu a na jedný vlně. Angličani a Španěl, co všichni mluvili fakt skvěle česky. chodíme spolu na kurs! // když mě Poláci zpravují o tom, jak my tady říkáme vokno a taky voheň, musím se jen potutelně usmívat. obvykle tohle cpu cizincům já. // popili jsme, popovídali jsme. a to je totiž vono. // dostala jsem privátní PL-CZ slovníček jako bonus.

a zpátky na sever.

parádní a pracovně produktivní brunch. a pak tádžikistánská čajovna, kde se sedí na zemi a kde se pije černej čaj ze samovaru. a sypou se do něj hrozinky v rumu, pomerančový nebo limetkový želé, anebo rovnou malinová marmeláda.

A: neznáš Andrease?
B: no jasně, chodili jsme spolu na několik kursů. říkám a myslím na jedno kafe.
A: hm, tak to je můj soused.
svět se stává menším a ještě menším, když už i s random Němcema mám společný známý. // a pak se mě zeptala, jestli Československo nebylo součástí SSSR. druhá v jednom tejdnu. takže problém je asi u mě.

poslouchám normalizační popík slovenské provenience. to musim bejt psychicky hodně v háji. ale šla bych na Hvězdu. nebo na ejtýs najntýs.

Lucie @ 13:52 | permalink | komentáře (0)

21/01/2012

myslela jsem si, že autorka citátu v titulku je další z nekonečné řady ignorantských západních Němek. jenže ona to dost možná byla Ruska.

zpět k minulému víkendu, tedy do období před Velkým Třeskem:
vždycky stejnej Ablauf. když jsem v cizině, vždycky víc tíhnu k český (slovenský/polský) hudbě, než k jinakjazyčnejm produkcím. asi si něco potřebuju kompenzovat.

Piemonte. pie + monte. u nohou hor. u paty hor. úpatí hor. krása místních názvů.

a jak se měli lidi za sociku? takoví ti, co nejsou intelektuálové, to asi neměli špatný, co. měli práci. a všichni měli stejně málo, anebo stejně nic. absolutní chudoba je psychologicky daleko míň strašná než relativní. lidi vždycky nejvíc nasírá ten rozdíl. řekl mi student ekonomie.

Jurij Andruchovyč o střední Evropě. jeho esej je rozdělen na několik částí, několik příběhů. čtu je postupně, pomalu, po polsku. usmívám se a táhne mě to na Halič. usmívám se nad středoevropskou cynickou nekorektností.

polština pro germanisty:
pofechtować = herumfechen = zamávat mečem
ten zasrany Riesenrad

venku je krásně. šla bych na blešák. sedim doma a čtu si o sovětskejch pomníkách.

Lucie @ 11:11 | permalink | komentáře (0)

19/01/2012

Umřel mi počítač. Moje závislost na něm je šílená. Já si od něj dovedu dát voraz. Když si ten voraz naplánuju. V létě, když jsem někde pryč. Ale ne krátce před koncem semestru, kdy mám fungovat na 120 %. Achjo.

Střípky z velkoměsta. // Sedím v metru. Vedle mě nějaká holka. Vytáhne obrovskej látkovej kapesník a nahlas smrká a rozmáchle si otírá nos. Je nechutná. // Solidně vyhlížející chlápek vleze do high-end parfumerie. Popadne první flakon Aqua di Parma a zuřivě se navoní. A zase kráčí pryč. // Bez potvrzení o přihlášení k pobytu jsem občanem druhé kategorie, aneb nepřihlásila jsem se do knihovny konkurenční univerzity. // Na hlaváku jsem si dala čínu. Tu samou co minule. // Začala jsem rozdávat vizitky a dostávám pozvání na kafe.

Jak aktivovat lidi pro rozvojovou spolupráci? Spousta mimořádně talentovaných studentů s jedním a více stipendii od prestižních nadací. Opět se diskutovalo jaksi am Problem vorbei, opět jsme se k jádru pudla nedostali. Pak mám vždycky nutně pocit, že ztrácet slova snad ani nemá cenu. Tak bychom s tou pomocí mohli začít třeba u našich východních sousedů. A my východní sousedé bychom se možná u našich západních sousedů mohli vynasnažit, aby překonali tu aroganci.
A co to vlastně je ta rozvojová spolupráce? Proč pro to Němci mají celé ministerstvo? Co tím sledují? A proč mají občané ve svém volném čase a ze svých příjmů zachraňovat třetí svět? Je to zase ta privatizace profitu a socializace ztrát? Snažit se uzákonit nutnost etického jednání firem je politicky neprůchodné. Necháváme to na dobrovolnosti, řekl člověk z ministerstva.

Lucie @ 09:52 | permalink | komentáře (0)