05/03/2014

kabelka od Diora (nebo LV) na špici pyramidy potřeb versus kabelka od popelnic z Holešovic. // babičky a hipstři by měli radost.

z Berlína do Londýna a o 90 let později. východní Berlín versus severozápadní Londýn. Poláci versus Jamajčané. Döblin versus Smith. // a z Londýna do Vídně a zpět o oněch 90 let. Rakušané. Kakánie. Musil. // předjarní literární výlety.

buď akceptujete naše podmínky, nebo můžete jít // je přesně ten styl jednání, kterej... jednání z pozice síly, který nepřipouští diskusi // každý je nahraditelný v praxi // a to v okamžiku, kdy by člověk vlastně měl bejt vděčnej

v podstatě jsem čím dál tím víc přesvědčená o tom, co jsem si myslela během let naivity na studiích. // totiž že v tomto světě jsem v jeho současném nastavení nepoužitelná, bo nepoučitelná

s vlky výt a zpívat píseň těch, kdo ti pečou chléb.

a možná proto zas tolik čtu. určitě proto.

Lucie @ 18:43 | permalink | komentáře (0)

23/02/2014

obchoďáci, kteří neznají svůj produkt a marketingový asistentky (zodpovědný mj. za copywriting), který neuměj česky. // výsledek: devítihlavá saň se probouzí a z cukru se stává pořádná bitch.

A: to byl docela zajímavej film.
B: jak se to jmenovalo?
A: Prameny života.
B: jo, to je ono! ten nejdivnější německej film, kterej jsem kdy viděla! jsem naprosto nechápala, co tam ty lidi dělali.
A: vidíš. a mně to zrovna přišlo docela přesný.

měla bych si vybrat přesčasy. tak to bych tam poslední tejden v měsíci snad ani nemusela chodit.

prokecanej páteční koncert toho, kdo střídá styly jak ponožky. zahulenej klub Újezd a 80s & 90s party ve Futuru. nabyla jsem dojmu, že titíž, kdož kolem půlnoci opuštěj Lucernu, se po půlnoci přesunujou do Futura. bez ohledu na to jsme jeli jak za mlada až do rána. včetně prasácký ranní snídaně v andělskejch fastfoodech. like a boss s McD cheeseburgerem u stolku v KFC, páč tam přece maj lepší nápoje. připadala jsem si víc teen, než když mi těch teen skutečně bylo. #FridayNight

Lucie @ 18:30 | permalink | komentáře (0)

15/02/2014

namísto Venuše v kožichu tam stojí ta s vykulenejma očima v županu s peřím. atmosféra podobná. konstelace dost možná taky. Loni v Marienbadu. nekonečné chodby barokního hotelu, štuky a táflování lemující obrovská zrcadla. geometrické francouzské zahrady s antickými sochami a pocit zmaru. jako v Naruby.
je docela fajn zkouknout originál tři měsíce po remakeu. je docela fajn kouknout se občas na fakt dost divnej film, jak to nazývám před kancelářskými kolegy sedíc v kuchyňce nad lattéčkem a pronášejíc výroky jako topos tý blbý ale hezký holky je nejen ve filmu, ale i v liteatuře poměrně rozšířenej.

po třech letech jsme se sešli. už po prvním pivu jsme se popadali za břicho. byť jsme peak svých intelektuálních výšin shodně umístili někam do telecích 16–17 let.

knapp daneben.

cvrlikání ptáků po ránu. deset stupňů v poledne. zima podle mýho gusta. i když zemědělci asi moc šťastný nejsou.

Bílé peklo a Ufajr ještě jednou. a zase stejně strhující zážitek. miluju černobílý němý filmy s doprovodem post-rockový hudby. // BioOKo a Café Liberál // žlutý úzký kalhoty zastrčený do 10+ let starejch martensek

ultimátní fail: kolega, na jehož počest jsme team buildovali, si nic nedal a odešel jako první. // já neživím rodinu a nemám děti, já tomu nerozumím. // už chápu pohoršení nad harašením na neformálních firemních akcích. skutečně to trochu neni na místě.

Lucie @ 15:53 | permalink | komentáře (0)

10/02/2014

pátek, je 20,01 hodin, když procházím kolem píchaček. na recepci už dvě hodiny sedí noční recepční. vycházím z baráku, zachumlám se v očekávání patnácti minut pěšky na metro. před závorou stojí auto, řidič stahuje svoje okýnko. kam tě můžu svézt? #takyworkoholik

potřebovala bych nějaký pohodlý křeslo na čtení. a lampu vedle něj. čtouc vleže v posteli totiž usínám.

Berlín Alexanderplatz versus Karlín Lyčkovo náměstí.
Döblin se rozepisuje o berlínských jatkách v severovýchodní části města. přesně vím, která má na mysli. obrovské průmyslové haly v té části metropole stojí dodnes. rozepisuje se i porážení zvířat. detailně. před očima mám obrázky z německých propagandistických filmů. ta doba lidi nešetřila.
je krásný o Berlíně číst. o meziválečným čtyřmilionovým Berlíně zlatejch dvacátejch let. jako literární topus je parádní.

A: jdu na španělský sociálně angažovaný skáčko.
B: to budou nějaký extremisti, ne?

kdo proboha projektoval O2 arénu? a kdo se tam proboha rozhodl organizovat koncerty vážný hudby při akustice, kvůli který se každičkej úder do bicích (nejen!) tupě odráží o zadní stěnu. ale i přesto všechno je Ennio Morricone prostě machr.

pondělí, je 8,08 hodin, když vylézám na Butkách z metra. kolem mě se rozprostírá modroučký blankytný azůro. je mi krásně. mžourám skrz jeřáby do sluníčka. flashback. do Málagy, kde jsem před dvěma lety po tři týdny ráno co ráno kráčela asi tak čtvrt hodinky podél pláže. do školy. a byly to moje tři nejlepší tejdny akademickýho roku 2011/12. den má úplně jinou kvalitu, když začíná azůrem.

Lucie @ 20:09 | permalink | komentáře (0)

05/02/2014

vybírali jsme do brožury obrázky lidí. vybírali jsme ty nejbělejší. [Nebělochy nebrat.] ...cizince přece nezaměstnáváme!
vaří se ve mně krev, kdykoliv něco takovýho slyšim. přesto jsem se to naučila neglosovat. o to víc mě dorazí, když to řečník pak komentuje Lucie jenom kouká. co na to taky říct, že.
od životem zkušených lidí vyznávajících ty softový věci by člověk holt čekal větší míru citlivosti a zásadně jinej přístup.

Qué difícil es, hablar con la pared
Menguar tu estupidez, tu xenofobia
Hacerte comprender que tu agresividad
Se puede responder con mala hostia
(Ska-P – A la mierda)

sarkastická jsem dost. a v poslední době míra mojí jízlivosti zase stoupá. skoro ke gympláckým výšinám. asi společně s úrovní humoru.

ale cynická na přežití v korporaci jsem asi stále ještě málo.

Lucie @ 22:15 | permalink | komentáře (1)