feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
14.–16.04. - BVW @ Heilbronn
18.04. - Bratislava
18.–22.04. - Budapest <3
10.05. - Den s GFPS
14.05. - Billy Barman @ RC
30.05.–02.06. - NRW & FR ?
02.06. - Kafka Band @ Archa
03.–06.07. - Schmöckwitz
podzim - Bardzo fajný fest
jsem ráda anachronická
Olga Tokarczuk - Prowadź swój pług przez kości umarłych
Roberto Bolaño - Třetí říše
Alfred Döblin - Berlin Alexanderplatz
Zadie Smith - NW
Karel Čapek - Věc Makropulos
Ferdnando Pessoa - Das Buch der Unruhe
Taleb Nassim Nicholas - Černá labuť
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
George Orwell - Homage to Catalonia
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

17/04/2014

kommst du aus Bielefeld, aus Dresden, aus Heilbronn!

pocity spojený se songama. je mi znovu 18, 20, 25... podle muziky, kterou si pouštim. a je to děsně silný. a je to fajn.

konečně po dobrým měsíci a půl, kdy jsem měla ohromnou chuť vyrazit do lesa, jsme se vydali na pěší výlet. a povel musel samosebou dát spolubydlící. z Lovosic mezi vinicemi přes rozhlednu do Litomeřic a do místních pivovárků. paráda.

královská rodina si zvolila pěkně blbý jméno. Winsdor zní spíš jak přípravek na mytí oken než jméno krále.

oficiálně první zahraniční služební cesta. cíl: Heilbronn. aneb město audin a méďáků. i tvoje uklízečka řídí minimálně A4. městečko bez centra (dva kostely se nepočítaj), takže typickej Dojčland, obklopený všude od obzoru po obzor se táhnoucíma vinohradama. // a zas ta lehkost, čas a rozvaha. pečlivost, kterou je možný věcem věnovat. rozmysl. společenská angažovanost. pro image, jasně. ale je tam. // a samosebou Weizenbier a Döner.

jízdu autobusem rušil chlapec telefonující svýmu Sluníčku a milionkrát jej ujišťující, že autobus končí na vlakovém, skutečně, na pražském hlavním vlakovém nádraží. když netelefonoval on, obšťastňoval nás uširvoucí řev jakéhosi batolete. a když batole zrovna usnulo, začaly pubertální Němky sborově pět samý lepší voplodňováky, čímž batole zaručeně vždy znova vzbudily. a jeho hlasivky taky. // dálnice začala drncat. tak jsme v Česku. // to jsou asi fakt vtipný noviny, když se při čtení furt pochechtáváš. Die Zeit, no.

A: ten Heilbronn je taková díra.
B: a kolik to má obyvatel?
A: nó, asi sto tisíc.

A: ty máš dneska docela neúprosnej humor, hele!
B: tak taky po dvou dnech strávenejch s tebou!

když obchodní zástupce začne vysílat jednoznačnou energii. když dva seděj naproti sobě – kdo s koho. kdo uhne dřív. a když začne ruku s prstýnkem zakládat do záňadří. byl to sympaťák.

Lucie @ 23:09 | permalink | komentáře (0)

11/04/2014

věděla jsem, co neříkat // wenn möglich, bitte wenden

výlet do Brna. pracovní, obviously. není ovšem nad to, zpříjemňovat si služebku volnočasovejma bojovkama jako je jízda audinou durch přes Cejl (se slovy tak já nás radši zamknu) a oddechnutí po dorazili jste do cíle, který se ozvalo v Blekfíldech.

a co teprve operace Žebra, založená na zhruba dvoutýdenním básnění všech kolegů – zarputilých Brňáků – o nejlepších žebrech ve měste, která nás v pondělí asi v osum večer zavedla do brněnské čtvrti Komín. cesta byla dlouhá, že jsme skoro měly pocit, že už se musí jednat o další obec. ne. zaparkovaly jsme 800 metrů před cílem, kde nás zastavila značka zákaz vjezdu, a že to dojdem. i vydaly jsme se podél zahrádkářské kolonie na straně jedné a podél břehu řeky Svratky (kde teda nekvete rozrazil) do neznáma. po odhadovaných osmi stech metrech jsme narazily akorát na most, který nás na druhé straně vyplivnul u cca tříproudové silnice. restaurace se žebry široko daleko veškerá žádná. inu, ptaly jsme se kolemjdoucích. nikdo o legendární restauraci v okolí neslyšel. až asi pátej člověk nás odkázal támhle vedle Sokola, jak se nesvítí, ale že prej máme Sokola zkusit obejít a že je tam ještě jeden vchod. byl, no. taky zavřenej. že prej rekonstruujou. a že jsou schopný nám ty žebra dovézt. ale tak to už jsme vzdaly. zdravotní večerní procházka dobrá, jistě. ale co ty žebra!

ještě, že jsme nebyly konfrontovány s nutností použím MHD. jistě by došlo na typické lístky na tramvaj nemáme. máme akorát jízdenky nebo šalinkarty.

jinak jsme tedy zvládly zvenku okouknout i vilu Tugendhat. budu se tam někdy muset vrátit a objednat se na prohlídku i vevnitř.

Lucie @ 23:06 | permalink | komentáře (0)

06/04/2014

ředitelem se stal fyzik. teda fyzikář, ne fyzik.

druhej polskej večírek ve Voku. lehký nahlídnutí do tajemství polský hiphopový scény. Jesteś bogiem a Paktofonika. nakonec mě ten příběh sebral víc, než jsem si během večera byla ochotná přiznat. // a samozřejmě žurek a pivo se sirupem srkaný brčkem a nejeden vzteklej pes. // a hromada spolužáků. klasika. letensko-holešovický lokály, předpokládám, okupujou večer co večer. // a samozřejmě těsně zmeškaná nočka, takže noční procházka jako bonus. míjela jsem hodiny na přilehlý základní škole právě v okamžiku, kdy odbíjely třetí ráno.

vařím si ranní čaj... ále, vypadáte docela svěže!

pátek večer. už nepadám na hubu a neskáču šipku rovnou do postele. ba dokonce se nechám hecnout k večernímu programu. sejdeme se po devátý u Náplavky. a taky že jo. a tak jsme postávali kousek od open-air Bajkazylu, tři Wahltschechen a já. a nesnesitelná lehkost bytí vznášející se nad pableskujícíma vlnkama. se samozřejmostí neúnavně trousené citace z Nietzscheho a tak. a já byla ohromně vděčná. // hast du Vorurteile gegen Ostdeutsche? ...wir sind hier ja praktisch in Ostdeutschland. // a nakupovat budeš jídlo nebo boty? – oboje.

nedělní kavárenské povalečství s obnovenou Cake Committee. zrychlující se život a nedostatek času. dřív, když lidi neměli internet, tak normálně trávili volnej čas v knihovně. a přesto bezprostředně následoval první jarní zevling na svahu v Riegráku. s lahvinkou bílýho z vietnamský večerky. protože tak to prostě musí bejt.

Lucie @ 22:56 | permalink | komentáře (0)

31/03/2014

Makropulos. Depresivní Děti a Makropulos. a Márty je kurva.

sběratelé sušenek a propisek opanovali kariérní veletrh. a fiftýnci, který tam poslala jejich souška učitelka. a lidi, kteří by v nejlepším ze všech světů měli akorát jíst ovoce svého smysluplnou prací naplněného života; luštit křížovky a starat se o vnoučata. // celý řady těchhle existencí je mi tváří v tvář vybíravýmu a neúprosnýmu byznysu prostě líto. protože si jejich osudy odmítám vysvětlovat lakonickým selber schuld. // buďmež kacíři a obraťme výklad svobody (ve smyslu liberty nikoliv freedom) naruby a uvažme, co se stane, není-li pouze svobodou od, ale stejnou měrou svobodou k. k čemu asi.

A: já jezdim jídlo nakupovat zásadně do Německa.
B: já do Londýna.
proč asi.

a zas ty nestřežené okamžiky, během nichž přiznávají touhu po tom, co neměli nebo nemají. leta prožitá v zahraničí. ztroskotané vztahy. volné večery a víkendy.

protože to tak prostě chci, jako odůvodnění zcela iracionálního lpění na jisté skutečnosti, které by bylo pochopitelné, byly-li by řečníkovi tři. ale ne už desetkrát víc. // Gefühlsdebile Zahlenmenschen haben beste Ein- und Aufstiegsmöglichkeiten in einer Industrie, die bevorzugt von ebensolchen regiert wird. (Der Spiegel)

tak už nejen modrý se protiví nepsanýmu dress code.

no my tady nejsme její sekretariát. #facepalm

Lucie @ 22:41 | permalink | komentáře (0)

27/03/2014

nebudu házet do větru peníze na víkend

mluvím po dvou měsících polsky. a se samozřejmostí sobě vlastní do proslovů vkládám český slova, na kterejch je polská akorát tak výslovnost hlásky [Y]. // chodíš sem často? dělám ti ostudu? ...to je v pohodě. pan majitel se nesourodé skupince, která spolu mluví jazykem, jenž je všem členům cizí, jen pod vousy usmíval. // asi se vezmeme. teď, když je to na Ukrajině, jaký to je. a nositelem privilegia v podobě německýho občanství jsem já. neni to ideální, ale on je děsně dobrej člověk.

nametená česká mládež v Bajkazylu. barmanka pustí na plný koule Ufajr a doufá, že se osazenstvo zvedne a vypadne, aby mohla zavřít. nikoliv, když nahodí takhle sexy hudbu. // zpívání v noci v žižkovsko-karlínskym tunelu.

na víkend do Bayreuthu. na úvodní seminář pro lidi, kteří chtějí trochu víc fušovat do česko-německý práce s mládeží. dvacet účastníků, z nichž snad všichni byli nějak propojeni přes společné známé. // bodré Bavorsko a bodrý bavorský akcent. a sympatický pán v informační kanceláři. // budu říkat Tschechei, když tam odtud vyhnali moje rodiče. Tschechien ať si říkaj třeba následující generace, kterejch už se to přímo nedotýká.

Lucie @ 08:18 | permalink | komentáře (0)