11/04/2014

výlet do Brna. pracovní, obviously. není ovšem nad to, zpříjemňovat si služebku volnočasovejma bojovkama jako je jízda audinou durch přes Cejl (se slovy tak já nás radši zamknu) a oddechnutí po dorazili jste do cíle, který se ozvalo v Blekfíldech.

a co teprve operace Žebra, založená na zhruba dvoutýdenním básnění všech kolegů – zarputilých Brňáků – o nejlepších žebrech ve měste, která nás v pondělí asi v osum večer zavedla do brněnské čtvrti Komín. cesta byla dlouhá, že jsme skoro měly pocit, že už se musí jednat o další obec. ne. zaparkovaly jsme 800 metrů před cílem, kde nás zastavila značka zákaz vjezdu, a že to dojdem. i vydaly jsme se podél zahrádkářské kolonie na straně jedné a podél břehu řeky Svratky (kde teda nekvete rozrazil) do neznáma. po odhadovaných osmi stech metrech jsme narazily akorát na most, který nás na druhé straně vyplivnul u cca tříproudové silnice. restaurace se žebry široko daleko veškerá žádná. inu, ptaly jsme se kolemjdoucích. nikdo o legendární restauraci v okolí neslyšel. až asi pátej člověk nás odkázal támhle vedle Sokola, jak se nesvítí, ale že prej máme Sokola zkusit obejít a že je tam ještě jeden vchod. byl, no. taky zavřenej. že prej rekonstruujou. a že jsou schopný nám ty žebra dovézt. ale tak to už jsme vzdaly. zdravotní večerní procházka dobrá, jistě. ale co ty žebra!

ještě, že jsme nebyly konfrontovány s nutností použím MHD. jistě by došlo na typické lístky na tramvaj nemáme. máme akorát jízdenky nebo šalinkarty.

jinak jsme tedy zvládly zvenku okouknout i vilu Tugendhat. budu se tam někdy muset vrátit a objednat se na prohlídku i vevnitř.

Lucie @ 23:06 | permalink | komentáře (0)

06/04/2014

druhej polskej večírek ve Voku. lehký nahlídnutí do tajemství polský hiphopový scény. Jesteś bogiem a Paktofonika. nakonec mě ten příběh sebral víc, než jsem si během večera byla ochotná přiznat. // a samozřejmě žurek a pivo se sirupem srkaný brčkem a nejeden vzteklej pes. // a hromada spolužáků. klasika. letensko-holešovický lokály, předpokládám, okupujou večer co večer. // a samozřejmě těsně zmeškaná nočka, takže noční procházka jako bonus. míjela jsem hodiny na přilehlý základní škole právě v okamžiku, kdy odbíjely třetí ráno.

vařím si ranní čaj... ále, vypadáte docela svěže!

pátek večer. už nepadám na hubu a neskáču šipku rovnou do postele. ba dokonce se nechám hecnout k večernímu programu. sejdeme se po devátý u Náplavky. a taky že jo. a tak jsme postávali kousek od open-air Bajkazylu, tři Wahltschechen a já. a nesnesitelná lehkost bytí vznášející se nad pableskujícíma vlnkama. se samozřejmostí neúnavně trousené citace z Nietzscheho a tak. a já byla ohromně vděčná. // hast du Vorurteile gegen Ostdeutsche? ...wir sind hier ja praktisch in Ostdeutschland. // a nakupovat budeš jídlo nebo boty? – oboje.

nedělní kavárenské povalečství s obnovenou Cake Committee. zrychlující se život a nedostatek času. dřív, když lidi neměli internet, tak normálně trávili volnej čas v knihovně. a přesto bezprostředně následoval první jarní zevling na svahu v Riegráku. s lahvinkou bílýho z vietnamský večerky. protože tak to prostě musí bejt.

Lucie @ 22:56 | permalink | komentáře (0)

31/03/2014

sběratelé sušenek a propisek opanovali kariérní veletrh. a fiftýnci, který tam poslala jejich souška učitelka. a lidi, kteří by v nejlepším ze všech světů měli akorát jíst ovoce svého smysluplnou prací naplněného života; luštit křížovky a starat se o vnoučata. // celý řady těchhle existencí je mi tváří v tvář vybíravýmu a neúprosnýmu byznysu prostě líto. protože si jejich osudy odmítám vysvětlovat lakonickým selber schuld. // buďmež kacíři a obraťme výklad svobody (ve smyslu liberty nikoliv freedom) naruby a uvažme, co se stane, není-li pouze svobodou od, ale stejnou měrou svobodou k. k čemu asi.

A: já jezdim jídlo nakupovat zásadně do Německa.
B: já do Londýna.
proč asi.

a zas ty nestřežené okamžiky, během nichž přiznávají touhu po tom, co neměli nebo nemají. leta prožitá v zahraničí. ztroskotané vztahy. volné večery a víkendy.

protože to tak prostě chci, jako odůvodnění zcela iracionálního lpění na jisté skutečnosti, které by bylo pochopitelné, byly-li by řečníkovi tři. ale ne už desetkrát víc. // Gefühlsdebile Zahlenmenschen haben beste Ein- und Aufstiegsmöglichkeiten in einer Industrie, die bevorzugt von ebensolchen regiert wird. (Der Spiegel)

tak už nejen modrý se protiví nepsanýmu dress code.

no my tady nejsme její sekretariát. #facepalm

Lucie @ 22:41 | permalink | komentáře (0)

27/03/2014

mluvím po dvou měsících polsky. a se samozřejmostí sobě vlastní do proslovů vkládám český slova, na kterejch je polská akorát tak výslovnost hlásky [Y]. // chodíš sem často? dělám ti ostudu? ...to je v pohodě. pan majitel se nesourodé skupince, která spolu mluví jazykem, jenž je všem členům cizí, jen pod vousy usmíval. // asi se vezmeme. teď, když je to na Ukrajině, jaký to je. a nositelem privilegia v podobě německýho občanství jsem já. neni to ideální, ale on je děsně dobrej člověk.

nametená česká mládež v Bajkazylu. barmanka pustí na plný koule Ufajr a doufá, že se osazenstvo zvedne a vypadne, aby mohla zavřít. nikoliv, když nahodí takhle sexy hudbu. // zpívání v noci v žižkovsko-karlínskym tunelu.

na víkend do Bayreuthu. na úvodní seminář pro lidi, kteří chtějí trochu víc fušovat do česko-německý práce s mládeží. dvacet účastníků, z nichž snad všichni byli nějak propojeni přes společné známé. // bodré Bavorsko a bodrý bavorský akcent. a sympatický pán v informační kanceláři. // budu říkat Tschechei, když tam odtud vyhnali moje rodiče. Tschechien ať si říkaj třeba následující generace, kterejch už se to přímo nedotýká.

Lucie @ 08:18 | permalink | komentáře (0)

17/03/2014

když mi kdysi jacísi chlapci nadšeně vykládali, že se v supermarketu samozřejmě staví do fronty k pokladně, kterou obsluhuje ta nejlíbeznější prodavačka, klepala jsem si na čelo. hle, uplynulo pár let a dělám to taky. a nejsem jediná, koho pan P. zaujal.

A: vy nemáte televizi? se vám nevejde...?
B: ne, prostě ji nepotřebuju.
A: hm.

a s autem je to to samý.

jo, vy vlastně nemáte tu televizi! jako reakce na moji neznalost seriálů, které běhají den co den ve 20,00 hodin. ne, ochuzená si nepřipadám.

tak nějak jsem doufala, že tenhle typ nepochopení a pocitu vykořeněnosti zůstane navěky věků spojenej s obdobím trudných šestnácti let. nebyla bych si pomyslela, že o deset let později se budu muset opět sžívat s lidmi s životním večerním programem o arašídovejch křupkách a výběru československýho socpopíku.

a pak si nemám připadat radikální.

denn die, die nicht mitkommen, lasse ich eben irgendwo auf dem Weg stehen...

Lucie @ 21:31 | permalink | komentáře (2)