feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
05.05. - Frankfurt
14.–17.05. - Laaber
19.05. - Waiders @ Zenit
28.05. - Beatsteaks @ LMB
29.–30.05. - Plzeň
06.06. - Bardzo Fajný IV
červen - Frankfurt
07.–14.06. - Heilbronn
21.–26.06. - Krzyżowa
24.–31.07. - LFŠ
11.–16.10. - Krzyżowa
jsem ráda anachronická
R. Kindlerová (ed.) - Expres Ukrajina
Edward Bernays - Propaganda
Michał Witkowski - Královna Barbara
Sylwia Chutnik - Kapesní atlas žen
Barbara Coudenhove-Kalergi - Zuhause ist überall
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

24/05/2015

topení se v informarčních povodních

Mezinárodní setkání doktorandů oboru germanistika, kam jsem se vetřela a užívala si zmatení jazyků v polském kolektivu, který se ukázal být nejen germanofilní (dle očekávání), ale i čechofilní.
A: seš jediná u tohohle stolu, která nemá doktorát a ani se o něj nesnaží.
B: jo. a jsem za to ráda.
Proběhli jsme spolu Prahu s akcentem na naše chybějící Němce a skončili jsme v Potrvá. Největší zájem ale měli o česká slovíčka jako prdel. Přestože někteří brali přípravu na výlet do Prahy vážně a přelouskali Švejka. V originále.

Za poslední dva tejdny jsem byla třikrát na Staromáku. Předtím asi tak tři měsíce vůbec. Chodím tam jen s návštěvama. Jinak to nemá smysl.

Kdo je umělec? Ten, kdo na to má papír? Ten, kdo něco tvoří? Ten, jehož díla mají nějaký přesah? A kdo definuje, který přesah je ten správný?

Tocotronic vydali novou desku. Ach.

Lucie @ 11:03 | permalink | komentáře (0)

08/05/2015

životní princip: hlavně v****** všechny ostatní

sebeurčení versus očekávání zvnější. snaha vyhovět. vyhovovat. a současně pochybovat, jestli to je to, co chci já. a dočkat se sice slov chvály od podlahy až na půdu. ale hmatatelnýho nic. viz životní princip výše. #životvkorporaci

du musst nicht sagen, was du denkst. du sollst nicht sagen, was du fühlst. (Tocotronic)

já zejtra musim bejt fit! jako největší korporátní mantra. a je průser, když se mi vkrádá do víkendů a do volnýho času. anebo to neni korporátem, ale věkem? #almostthirty

Frankfurt 5. května 2015. jednodenní výlet, během něhož jsem svou uhlíkovou stopou brutálně zatížila naši planetu. ráno ve 4,00 taxíkem na Ruzyni. v 6,00 Lufthansou do vzduchu. polívalo mě střídavě horko a zima, když jsem překračovala mezeru mezi nástupním tunelem a palubou letadla. vstřícný úsměv letušky však moje pochyby rozmělnil. mantrou, kterou jsem si opakovala celou cestu bylo, že mezi Prahou a Frankfurtem nejsou žádný Alpy.

Frankfurtské letiště jako místo, kde dělat byznys. Kromě toho, že samotné letiště má rozlohu asi jako 10 Ruzyní (pocitově) a že hned vedle něj je poměrně velké vlakové nádraží (5. května sužované stávkou), se v jeho prostorách nacházejí stovky obchodů, restaurací a kaváren. a v přilehlé moderní prosklené budově spousta kanceláří spousty firem a taky spousta prázdných zasedaček, které si je možné krátkodobě pronajmout. jsou na ráně – na jeden den se tam tak bez problémů slétne celá Evropa, protože Lufthansa má přece tyhlety byznysový lety ráno a večer do všech relevantních evropských měst. a taky jsou tam samozřejmě hotely pro lidi, kterejm to ráno neletí. nebo který nechtěj vstávat ve 3,20.

A tak jsme celej den meetovali a školili se. samý holky z kanclu. a mezi nima jedna Studienstiftlerin, se kterou jsem – jak se to očekává – networkovala. a u témat, ke kterým se stáčel náš hovor, jsem si zase připadala jako hozená o tři roky zpátky. a vlastně mi to připadalo docela vtipný. studovala jsem tady a tady. a taky ještě tady. a mluvim anglicky a španělsky a francouzsky taky trochu. a přesto v tom bylo něco docela milýho... ta bezstarostnost a samozřejmost, s jakou o tom všem mluvila.

a na druhé straně tvrdá pravidla chování v tomhle evropském byznysovém prostředí. seděla jsem kolem osmé ráno v proskleném vzdušném atriu před vstupem do zasedaček k pronajmutí na pohodlné sedačce. kousek ode mě seděla postarší paní s knihou na klíně. začala poklimbávat.
A: Dobrý den. Já jsem ochranka. Můžete tady sedět, ale ne spát.
B: Jo. Spát je zakázaný.

Lucie @ 13:47 | permalink | komentáře (0)

04/05/2015

ohne intelektuelle Anreize ist mein Leben leer

a proto se po 4 dnech v kině cítím jako znovuzrozená. vyjet si takhle vlakem přes republiku do jinýho světa v Moravskoslezském kraji. zaparkovat na hranicích. Na Granicy. mezi Českým Těšínem a polským Cieszynem. přecházet několikrát denně přes most spojující oba břehy řeky Olše. do Česka na pivo a do Polska na všechno ostatní. nechat se houpat všudypřítomnou polštinou. smát se dvojjazyčným nápisům na české straně a rigidní jednojazyčnosti na straně druhé. dodržovat Paretovo pravidlo a patřit ke zhruba 20 % polonofilních návštěvníků mezi 80 % čechofilów.

chodit po ulicích a podivovat se starým polským domečkům a cítit úplně jinou éru z funkcionalistických staveb na druhém břehu. sledovat perfektně upravené a vždy elegantní kobiety, ale taky ženy v teplákovkách a s květákem na hlavě. chodit mezi butiky a mezi vietnamskými večerkami. chodit mezi hipsterskými kavárnami a hospodami se smažákem a pívem za dvě pětky.

inspirovat se. vsávat to do sebe. energii.

a v kontrastu toho všeho si uvědomovat měnící se vlastní očekávání. na plánování. na strukturovanost. na efektivitu využívání vlastního času. sil. uvědomovat si vlastní šosáckost projevující se v netrpělivosti, pokud uhýbáme z naplánovaného.

wir driften mehr und mehr auseinander.

czyli, to znaczy... pracujesz w korpo?! // studiowałyśmy razem... dziennikarstwo. // nie wiedziałem, że nie jesteś Polką.

jsem podle řevu myslela, že je to 4:0. a ono to bylo 5:5.

Lucie @ 22:00 | permalink | komentáře (0)

23/04/2015

neříkej, co si myslíš, ať si neuškodíš.

nehořím.

všechno je vlastně super. posouvám se. dělám komplexnější věci. zajímavější. smysluplnější. a přesto...

nestačí.

když si správně objednáš, tak to přijde samo.
jo. ještě ale vědět, co si člověk chce objednat.

po dvou a půl letech na jednom místě jsem si začínala myslet, že tady a takhle. už si tím zase nejsem jistá.

nikoliv prázdnota, nýbrž ztráta. nikoliv pocit absolutní prázdnoty, nýbrž prázdnoty relativní. nikoliv stav, ale jeho změna. proces.

začala jsem zase používat víc cizích slov. protože precizněji vyjadřují to, co chci říct. a zatím mám trpělivost vysvětlovat, co že jsem to vlastně chtěla říct.
přišlo to samo. nejedná se o hru nacpi co nejvíc cizích slov do jedný věty, protože postrádám sparing partnery. ale třeba si je vychovám.

na Hollaru. snoubily se ve mně pocity nostalgie a nepochopení. doma, a přece cizí. moji lidi, a přece ne. všechny ty hyper super cool dětičky. hlavně jim všem bylo tak dvacet. možná.
vyučující jako největší hipstr. shodil vlasy a nechal si narůst plnovous. #pobavilo

a tak se nejpozději v osum poroučím a jdu domů. lezu do svojí asociální nory.

to mi to jaro moc dlouho nevydrželo.

Lucie @ 22:58 | permalink | komentáře (0)

18/04/2015

co dělat s energií, kterou (zatím) máme.

tady mě sžírá potřeba číst zas Goetha a jiný německý klasiky. tam mám po nějaký době vždycky děsnou potřebu se vymezovat a číst literaturu ze střední a východní Evropy. vždycky mě to táhne k tomu, co zrovna nemám. achjo. habe nun ach...!

dostáváš nás do časovýho presu, říkaj mi kolegové z Dojčlandu, když pracuju moc rychle (ať už to znamená cokoliv). a já přitom rozhodně nemám pocit, že bych se předřela. to je asi totéž, jako když říkaj, že na každém stereotypu je zrnko pravdy. jihoevropani se moc nepředřou, vy tam z východu jste děsně pracovití a my tady jsme tak něco mezi...

slovo jako zákon. závaznost vyřčeného. ...jenom jestli já nejsem moc rigidní a z jinýho světa.
tak to sakra neříkejte, když to tak nemyslíte. i proto nemám ráda takový ty hry. protože si cením upřímnosti. nade vše.
o to víc mě pak upřímnost ve smyslu Aufrichtigkeit dokáže rozsekat. protože je tak děsně vzácná. i když občas bolí.

Stojim v zácpě, říká kluk svojí holce do telefonu v okamžiku, kdy se vesele vybavuje se třemi děvčaty, jež mu pobožně visí na rtech. #neupřímnost

Lucie @ 11:30 | permalink | komentáře (0)

banner