feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
13.12. - Priessnitz @ PA
15.12. - Paní Warrenová @ ČK
18.12. - Dan Bárta @ PA
25.–27.12. - UH
27.–29.12. - Wien
??? - Hex @ Roxy
únor/březen - Dojčland
jsem ráda anachronická
Jurij Andruchwycz (red.) - Zwrotnik Ukraina
Ferdnando Pessoa - Das Buch der Unruhe
Zuska Kepplová - 57 km od Taškentu
Serhij Žadan - Big Mac
Timothy Snyder - Bloodlands
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

16/12/2014

zpomalení je jen přípravou na dovolenou

je to Básník s velkým B. protože píše texty, který děsně bolej. který zraňujou a který přiznávaj zraňování sebe sama. protože nepoužívá zástěrky. protože se odhaluje ve svojí niternosti. a protože jde na dřeň. a ještě tam má ty máchovsko-kafkovský archetypy.

asi tak jednou za rok. nebo za dva. nebo za tři. prožít si x let starý drásání bok po boku spouštěče. i když je to pryč. a je to překonaný. nejen vědomě, ale i fyzicky. ty pocity tam furt jsou.

netypicky asociální prosinec. dobrovolně. pocit vykořeněnosti po úspěšně ukončeném projektu. a co jako dál?! ...přestože to dál znám a přestože neleží tak daleko v budoucnosti.

pociťuju, jak děsně kacířský je tvrdit, že Bloodlands je fascinující kniha. protože historie, o kterou jde, je přirozeně otřesná.

a k tomu rozmáchlej stadionovej latino rock s uslintanejma textama, který ale ve španělštině tak uslintaně nezněj.

racionálno zabíjí kreativitu. korporát stahuje jako smyčku hranice myslitelného. nedovoluje fantazii. seká stejnost jako Baťa cvičky. standardy. ...a pak si sednu ke klávesnici a chci se rozepsat... a nevím jak, nevím proč, nevím co.

Lucie @ 20:22 | permalink | komentáře (0)

08/12/2014

MK je nový LV. inflace písmen.

Letná jako čtvrť vůbec neexistuje. jsou to Holešovice a Bubeneč.

omnia mea mecum porto.

po prostudování mapky, kde se odehrávalo Varšavský povstání, chápu, kde se najednou v centru města vzalo tolik hektarů čtverečních místa na Plac defilad. a Palac kultury i nauki. potažmo.

vymluvit lidem díru do hlavy ještě nemusí být cestou k úspěchu. a rysy a gesta, který člověk u jinejch objevuje a který připomínaj někoho z minulosti. a vyvolávaj nějaký somatický pocity... který jsou pak podkladem pro rozhodnutí. zdalipak osobnostní rysy mají stejné tělesné projevy? jak třeba vypadá arogance?

mno, sjíždím teď samý lepší témata. Evropu mezi Hitlerem a Stalinem v podání Timothyho Snydera (Bloodlands) při cestách MHD a před usnutím. byť je to šílený, jak na každý stránce zařvou desetitisíce... ten text je skvěle napsanej. a konečně dostávám trochu ucelenej obrázek dějin, o kterejch se ve školách za mejch časů prostě moc nemluvilo.

Lucie @ 22:53 | permalink | komentáře (5)

30/11/2014

Letná má prostě neoddiskutovatelnej coolness faktor

proč kdo skončí tam, kde skončí? proč je někdo determinován k manuální práci a někdo jinej k práci intelektuálně náročnější? jak se to projevuje? kde? v čem? ...dokud člověk nechce slyšet abstrahovaný zhodnocení čehokoliv – i věcí důvěrně známých. a nedočká se.

mám ráda texty, ve kterých někdo z východní Evropy objevuje německymluvící země. srážka dvou světů, jejichž hranice se čím dál tím víc stírá.

A: na tu závěrečnou prezentaci projektu pro vedení si vezmu sukni.
B: že tys byla na školení projektovýho managementu?
to A jsem já. pragmatismus kypějící pod tíhou prostředí. na studiích jsem to nedělala. jízlivec ve mně by ještě dodal, že na studiích proti mně seděl jinej typ lidí.

tři nádhery v noční tramvaji, podle akcentu z Ostravska. hezký holky, s melírkem ve vlasech a s tunama řasenky kolem kukadel. jely z kalby. a nevraživě na sebe vřeštěly. jó, jet slavit narozeniny do Prahy ještě není zárukou, že všichni zúčastnění uspokojí svoje potřeby.
jedna chtěla tančit.
druhá si chtěla povídat se spoluholkama.
třetí chtěla pít zadarmo drinky, a tak se musela bavit s chlapama.
shodu nenašly. a slyšela to a litovat je mohla celá tramvaj.

proč vždycky pociťuju něco jako stud, když mám lidem z neziskovek a nadací a lidem na volný noze vykládat, co dělám?

půl víkendu stráveného v BioOko na Bardzo Fajném Festivalu. čtyři famózní filmy ve dvou dnech: Dopraváci a U strážnýho anděla režiséra Smarzowského. boží, viděla jsem o něj tři filmy a každej totálně jinej, byť mají společné momenty problikávajícího uvolňujícího humoru. atmosferická Ida a k slzám dojímající Život je úžasný. život je příliš krátký na to, abychom se dívali na špatný filmy. spousta setkání a spousta příběhů.

tak já jsem hned po škole začala pracovat v neziskovce. většinou to lidi maj naopak. v neziskovkách skončej potom, co je tvrdej korporát vyšťaví.

Lucie @ 18:37 | permalink | komentáře (0)

19/11/2014

totální změna perspektivy podle rohu, ve kterym sedíš

zlehýnka überexaltovaná vykřikla na celou naši kuchyň v brutálně britském akcentu no. a protáhla přítomný diftong nikoliv na triftong, ale na quadriftong, čímž projela téměř celou škálu samohlásek. a taky byla na rande s nějakým argentinským kouzelníkem.

eskapismus. žít v paralelních světech. občas se vynořit, znechuceně si pomlasknout a zase schovat hlavu do písku a do vlastních pravd.

když je venku pršavo a zamlženo, je Karlín topící se v ranním vlhém oparu devatenáctkovým Londýdem. Hůrka pak Moskvou v sedumdesátkách.

Zuzka Kepplová a famózní text o Budapešti. a holka z Balkánu, co Maďarům říká, jak málo jsou vláčený emocema. a můj flashback na budapešťský velikonoce 2014.

nakolik pro nás prostředí, ve kterém se pohybujeme, představuje hranice myslitelného? hranice normálnosti? nakolik je vůbec možné udržet si odstup a být schopen vědomě (a plně) zavírat dveře, odstřihávat se a vracet se večer co večer sám k sobě, aniž by duše trpěla a vědomí se nevratně posouvalo? nakolik jsou naše osobní hodnoty vystaveny ohrožení vnější manipulace? postupné, plíživé?

Lucie @ 22:50 | permalink | komentáře (4)

17/11/2014

tak já jdu na Národku na tu demonstraci

hledání hotelu v Ostravě. gůglila jsem cenově přístupné hotely v Ostravě nedaleko náměstí s radnicí. našlo mi jich to nemnoho. leč buď byly drahé, anebo vybůkované. přímo na náměstí mi hledání vyplivlo jeden: hnízdečko lásky. rozklikla jsem web, pročetla si nabídku pronájmu pokoje s koupelnou na tři hodiny nebo na celou noc a okno zase zavřela. ubytování jsem nakonec našla na Stodolní. celonoční, taky s koupelnou a dokonce i se snídaní.
Ostrava je boží. jiná. blízko Polska a je to tam cejtit. budu se tam muset vrátit.

kdy se z teroristy stane spojenec. a naopak. ve Spieglu byl boží článek o Kurdech a PKK. a v politickém kabaretu Die Anstalt nabídli přehled spojenectví a spolupráce na Blízkém východě.

Zlín a lokální patrioti, kteří by se do Prahy nepřestěhovali. Bratislavu si ale docela představit dovedou. a nabízející se otázka, jestli bych se v rámci ČR někam byla ochotná odstěhovat já. na rok možná. na celej život ne. Praha by mi chyběla. její atmosféra. a nabídka kulturního vyžití především. nový životní koncepty a jejich demonstrace.

návrat k filmům. filmový maraton. i přes malou porci soustředění a tíhnutí k odpočinkovejm limonádkám. na československou novou vlnu a na trezorový filmy člověk musí mít trochu jiný rozpoložení.

Lucie @ 11:31 | permalink | komentáře (4)