17/04/2014

pocity spojený se songama. je mi znovu 18, 20, 25... podle muziky, kterou si pouštim. a je to děsně silný. a je to fajn.

konečně po dobrým měsíci a půl, kdy jsem měla ohromnou chuť vyrazit do lesa, jsme se vydali na pěší výlet. a povel musel samosebou dát spolubydlící. z Lovosic mezi vinicemi přes rozhlednu do Litomeřic a do místních pivovárků. paráda.

královská rodina si zvolila pěkně blbý jméno. Winsdor zní spíš jak přípravek na mytí oken než jméno krále.

oficiálně první zahraniční služební cesta. cíl: Heilbronn. aneb město audin a méďáků. i tvoje uklízečka řídí minimálně A4. městečko bez centra (dva kostely se nepočítaj), takže typickej Dojčland, obklopený všude od obzoru po obzor se táhnoucíma vinohradama. // a zas ta lehkost, čas a rozvaha. pečlivost, kterou je možný věcem věnovat. rozmysl. společenská angažovanost. pro image, jasně. ale je tam. // a samosebou Weizenbier a Döner.

jízdu autobusem rušil chlapec telefonující svýmu Sluníčku a milionkrát jej ujišťující, že autobus končí na vlakovém, skutečně, na pražském hlavním vlakovém nádraží. když netelefonoval on, obšťastňoval nás uširvoucí řev jakéhosi batolete. a když batole zrovna usnulo, začaly pubertální Němky sborově pět samý lepší voplodňováky, čímž batole zaručeně vždy znova vzbudily. a jeho hlasivky taky. // dálnice začala drncat. tak jsme v Česku. // to jsou asi fakt vtipný noviny, když se při čtení furt pochechtáváš. Die Zeit, no.

A: ten Heilbronn je taková díra.
B: a kolik to má obyvatel?
A: nó, asi sto tisíc.

A: ty máš dneska docela neúprosnej humor, hele!
B: tak taky po dvou dnech strávenejch s tebou!

když obchodní zástupce začne vysílat jednoznačnou energii. když dva seděj naproti sobě – kdo s koho. kdo uhne dřív. a když začne ruku s prstýnkem zakládat do záňadří. byl to sympaťák.

Lucie @ 23:09 | permalink | komentáře (0)

11/04/2014

výlet do Brna. pracovní, obviously. není ovšem nad to, zpříjemňovat si služebku volnočasovejma bojovkama jako je jízda audinou durch přes Cejl (se slovy tak já nás radši zamknu) a oddechnutí po dorazili jste do cíle, který se ozvalo v Blekfíldech.

a co teprve operace Žebra, založená na zhruba dvoutýdenním básnění všech kolegů – zarputilých Brňáků – o nejlepších žebrech ve měste, která nás v pondělí asi v osum večer zavedla do brněnské čtvrti Komín. cesta byla dlouhá, že jsme skoro měly pocit, že už se musí jednat o další obec. ne. zaparkovaly jsme 800 metrů před cílem, kde nás zastavila značka zákaz vjezdu, a že to dojdem. i vydaly jsme se podél zahrádkářské kolonie na straně jedné a podél břehu řeky Svratky (kde teda nekvete rozrazil) do neznáma. po odhadovaných osmi stech metrech jsme narazily akorát na most, který nás na druhé straně vyplivnul u cca tříproudové silnice. restaurace se žebry široko daleko veškerá žádná. inu, ptaly jsme se kolemjdoucích. nikdo o legendární restauraci v okolí neslyšel. až asi pátej člověk nás odkázal támhle vedle Sokola, jak se nesvítí, ale že prej máme Sokola zkusit obejít a že je tam ještě jeden vchod. byl, no. taky zavřenej. že prej rekonstruujou. a že jsou schopný nám ty žebra dovézt. ale tak to už jsme vzdaly. zdravotní večerní procházka dobrá, jistě. ale co ty žebra!

ještě, že jsme nebyly konfrontovány s nutností použím MHD. jistě by došlo na typické lístky na tramvaj nemáme. máme akorát jízdenky nebo šalinkarty.

jinak jsme tedy zvládly zvenku okouknout i vilu Tugendhat. budu se tam někdy muset vrátit a objednat se na prohlídku i vevnitř.

Lucie @ 23:06 | permalink | komentáře (0)

06/04/2014

druhej polskej večírek ve Voku. lehký nahlídnutí do tajemství polský hiphopový scény. Jesteś bogiem a Paktofonika. nakonec mě ten příběh sebral víc, než jsem si během večera byla ochotná přiznat. // a samozřejmě žurek a pivo se sirupem srkaný brčkem a nejeden vzteklej pes. // a hromada spolužáků. klasika. letensko-holešovický lokály, předpokládám, okupujou večer co večer. // a samozřejmě těsně zmeškaná nočka, takže noční procházka jako bonus. míjela jsem hodiny na přilehlý základní škole právě v okamžiku, kdy odbíjely třetí ráno.

vařím si ranní čaj... ále, vypadáte docela svěže!

pátek večer. už nepadám na hubu a neskáču šipku rovnou do postele. ba dokonce se nechám hecnout k večernímu programu. sejdeme se po devátý u Náplavky. a taky že jo. a tak jsme postávali kousek od open-air Bajkazylu, tři Wahltschechen a já. a nesnesitelná lehkost bytí vznášející se nad pableskujícíma vlnkama. se samozřejmostí neúnavně trousené citace z Nietzscheho a tak. a já byla ohromně vděčná. // hast du Vorurteile gegen Ostdeutsche? ...wir sind hier ja praktisch in Ostdeutschland. // a nakupovat budeš jídlo nebo boty? – oboje.

nedělní kavárenské povalečství s obnovenou Cake Committee. zrychlující se život a nedostatek času. dřív, když lidi neměli internet, tak normálně trávili volnej čas v knihovně. a přesto bezprostředně následoval první jarní zevling na svahu v Riegráku. s lahvinkou bílýho z vietnamský večerky. protože tak to prostě musí bejt.

Lucie @ 22:56 | permalink | komentáře (0)

31/03/2014

sběratelé sušenek a propisek opanovali kariérní veletrh. a fiftýnci, který tam poslala jejich souška učitelka. a lidi, kteří by v nejlepším ze všech světů měli akorát jíst ovoce svého smysluplnou prací naplněného života; luštit křížovky a starat se o vnoučata. // celý řady těchhle existencí je mi tváří v tvář vybíravýmu a neúprosnýmu byznysu prostě líto. protože si jejich osudy odmítám vysvětlovat lakonickým selber schuld. // buďmež kacíři a obraťme výklad svobody (ve smyslu liberty nikoliv freedom) naruby a uvažme, co se stane, není-li pouze svobodou od, ale stejnou měrou svobodou k. k čemu asi.

A: já jezdim jídlo nakupovat zásadně do Německa.
B: já do Londýna.
proč asi.

a zas ty nestřežené okamžiky, během nichž přiznávají touhu po tom, co neměli nebo nemají. leta prožitá v zahraničí. ztroskotané vztahy. volné večery a víkendy.

protože to tak prostě chci, jako odůvodnění zcela iracionálního lpění na jisté skutečnosti, které by bylo pochopitelné, byly-li by řečníkovi tři. ale ne už desetkrát víc. // Gefühlsdebile Zahlenmenschen haben beste Ein- und Aufstiegsmöglichkeiten in einer Industrie, die bevorzugt von ebensolchen regiert wird. (Der Spiegel)

tak už nejen modrý se protiví nepsanýmu dress code.

no my tady nejsme její sekretariát. #facepalm

Lucie @ 22:41 | permalink | komentáře (0)

27/03/2014

mluvím po dvou měsících polsky. a se samozřejmostí sobě vlastní do proslovů vkládám český slova, na kterejch je polská akorát tak výslovnost hlásky [Y]. // chodíš sem často? dělám ti ostudu? ...to je v pohodě. pan majitel se nesourodé skupince, která spolu mluví jazykem, jenž je všem členům cizí, jen pod vousy usmíval. // asi se vezmeme. teď, když je to na Ukrajině, jaký to je. a nositelem privilegia v podobě německýho občanství jsem já. neni to ideální, ale on je děsně dobrej člověk.

nametená česká mládež v Bajkazylu. barmanka pustí na plný koule Ufajr a doufá, že se osazenstvo zvedne a vypadne, aby mohla zavřít. nikoliv, když nahodí takhle sexy hudbu. // zpívání v noci v žižkovsko-karlínskym tunelu.

na víkend do Bayreuthu. na úvodní seminář pro lidi, kteří chtějí trochu víc fušovat do česko-německý práce s mládeží. dvacet účastníků, z nichž snad všichni byli nějak propojeni přes společné známé. // bodré Bavorsko a bodrý bavorský akcent. a sympatický pán v informační kanceláři. // budu říkat Tschechei, když tam odtud vyhnali moje rodiče. Tschechien ať si říkaj třeba následující generace, kterejch už se to přímo nedotýká.

Lucie @ 08:18 | permalink | komentáře (0)