feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
22.10. - Korben Dallas @ RC
24.10. - Book burning @ Archa
28.10. - Görlitz/Zgorzelec
01.11. - 10 let TP
26.10.–04.11. - Ostrava v Praze
06.11. - Plastic People
07.11. - Chili con carne @ Úho
08.11. - Marťouch 30
20.11. - Warpaint @ PA
21.11. - Maturaball
26.11. - Hex @ Roxy
28.–29.11. - Bardzo fajný fest
21.11.–01.12. - Theater.cz
jsem ráda anachronická
Kurt Tucholsky - Deutschland, Deutschland über alles
Jáchym Topol - Kloktat dehet
Joseph Conrad - Lord Jim
Rudolf Sloboda - Krev
Jurij Andruchwycz (red.) - Zwrotnik Ukraina
Ferdnando Pessoa - Das Buch der Unruhe
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

25/10/2014

fotky v peněžence jsou zlo nejzlejší

Korben Dallas v Rock Café. krásnej koncert. silnej. totálně civilní. radostnej. a bylo úplně jedno, že většinu set listu tvořily písně z nový desky, který, troufám si tvrdit, většina publika slyšela poprvý. aby člověk potkal celý Slovensko pokupě, musí do Prahy.

všude je to stejný. dostávat se lidem pod kůži. nechat je odhodit roli, kterou hrajou, protože si myslej, že se to od nich očekává. nakonec jsou ale přirozeně tohle ty situace, ve kterých si lidí vážím nejvíc.

A: nikdy jsem se nenaučil pořádně česky, mluvím jako cikáni z východního Slovenska, co přišli do Čech, takovej ten mix.
B: hm, nebo jako ministr financí. a kam ten to, panečku, dotáh.

jaká je tvoje obblíbená značka? nevim. fakt nevim. pokud budeme všechny, kdo něco produkují (=produkt) vnímat nikoliv jako tvůrce, ale jako značku, jsem schopná vyjmenovat desítky kapel, spisovatelů, nakladatelství, institucí. mluvíme-li ale o producentech hmotných statků, mám problém. zcela upřímně nezvládám budovat si vztah založený na emocích ke kusům oblečení/kosmetiky/nevímčeho jednoho (sic!) výrobce. ano, jsou třeba mladí designéři, jejichž práce mě baví. ale už to není tak, že bych zmírala touhou něco z jejich výrobků vlastnit.

no, já nejsem moc kreativní. // zásadně odlišné vnímání starých kádrů a mladé krve.

jenže když já jsem sarkastická, i když jsem vlastně spokojená.

Lucie @ 11:29 | permalink | komentáře (0)

19/10/2014

bílé tričko zmuchlané kolem ramen a jemně obepínající lehce vypouklé břicho

Fernando Pessoa tam o sobotním odpoledni padnul jak ulitý. jeho protiklad snění a žití. jeho rozjímání příčící se činnostem. a práce, jejíž přehršel rozjímání znemožňuje. // Ich habe es stets abgelehnt, verstanden zu werden. Verstanden werden heißt sich prostituieren.

ztemnělým Žižkovem do kopce nahoru. nahlížela lidem do rozsvícených oken a snažila se uhodnout, kdo tam asi bydlí. a mluvila si sama pro sebe. a nevěděla, čí je. a bylo to tak správně. magie (pod)zimních večerů ve městě.

Žižkov je punk. Karlín je swing. Letná je elektro. Stodůlky jsou ruskej socpop.

hrál na piáno. cokoliv. od Uhlíře po BSB. čistě z vizuálního dojmu by se člověk v životě neodvažoval vůbec pomyslet na to, že večer zahájí Severním větrem, woe.

eargasm. je to úplně ultimátní pocit... kterej přetrvává. před deseti lety jako dnes. boží. // a hlavně u živáků. když se povedou. prýštící energie, frenetický výkřiky čistý radosti. wow.

měla jsem včera krásnej moment. mlha nad Vltavou. a já byla vděčná. za tu větu. za to všimnutí. za tu dojímavou nepraktičnost.

poprvé v Potrvá. lidi z Budoáru u sta rán za barem. vlastně jsem asi věděla, že změnili lokál. zvukovka kapely, co tam večer měla koncert. // boží atmosféra a boží hermelín. // jsem tady nikdy nebyla, protože je to na druhym břehu. a všichni víme, jak to s těma břehama je.

Lucie @ 22:05 | permalink | komentáře (0)

18/10/2014

a kdo si myslíš, že je normálnější?

ukrajinskej večírek pro pár lidí. do prázdnýho sálu tak aspoň nachystali stolky se židlema, ať to tam vypadá jak v kabaretu. atmosféře nějaký sklepní klubokawiarni ve Lvově se to sice asi nevyrovnalo, ale přesto to bylo fajn. Zapaska. prej tady hrávaj. folk pro 21. století. folk hranej na udělátka. ruchy, šumy, zvuky. východoevropská těžkopádnost. divně vzorovaná sukýnka nad kolínka a tlustý punčocháče.

jít do kina na jeden film. vrátit se domů po dvou. filmech. pivech. náhodných setkáních. Florenc je magický místo.

mám rozpolcenej život. na profesní a volnočasovej. jako kdybych byla dva různý lidi. jak dlouho je tohle udržitelný?

sklidit výsměch za doznání se k zálibě v rozjímání. hurónský smích, posměch. ...zpátky do vlastní ulity. protože přesně tenhle typ neporozumění je to, co nejvíc bolí.
nutnost filtrovat témata. aby člověk přežil. a nezraňoval v důsledku sám sebe.
koupila jsem si novej mejkap. = OK.
v neděli budu žehlit. = OK.
cvičim Jillian. = OK.
budu dělat hummus. = špatně... co je wtf hummus?!
jedu do Polska. = špatně... proč proboha na východ?!
jdu do FRA. = špantě... maj tam taky nějaký normální knížky? třeba Nesba?
zaujal mě film / kniha / divadlo / muzika. = z principu špatně.
...ale přesto vim, že moje cesta je správná. aspoň pro mě. a že se to v pozitivnim vrací.

baví mě, jak mejch sladkejch šestnáct prosezenejch u HTML, CSS & PHP (mimo jiné) namísto v barech pro slečinky a snobíčky nese o 10+ let pozdějc svoje ovoce. protože teďka lusknutím prstu obcházím defaultní nastavení řezů písma v redakčním systému, chápu, jak asi funguje a co je všechno za tim. a nejsem po celodenním školení úplně hotová, ba naopak namotivovaná. ty uděláš to složitý a my zařídíme to jednoduchý, jo? s radostí největší.

koncem vejšky jsem se durdila nad humanitníma vědama. nad tim, jak plavou na vodě, jak v nich jde jenom o umění argumentace kolem vlastního přesvědčení. teď, ve svém životě racionalizovaném až na půdu, jsem ráda za každý výlet do nepoužitelnosti, nepraktičnosti, do světa hrátek o ničem. vrátila jsem se ke Knize neklidu Fernanda Pessoy. a třeba ji po pěti letech konečně dočtu?

víkendový zábavky pro korporátní děti. zachraňuju jídlo. ...nebo svoje svědomí?!

člověk má strach z toho, čemu nerozumí. a nehmatatelný věci jsou pro prakticky založený lidi asi prostě nesrozumitelný.

...ale chceš bejt normální?

přemýšlet pozitivně!

Lucie @ 12:13 | permalink | komentáře (3)

14/10/2014

můj otec je Rusák a matka Ukrajinka. ale já jsem Čech. už měsíc.

dost bylo lkaní o neexistenci zásadního poListopadovýho románu. vyšel už dva roky po Plyšákovi. na Slovensku. Rudolf Sloboda – Krv. je tam všechno. vypořádávání se s minulostí a s vlastním škraloupem, rodinným, občanským, filosoficko-religijným. konstatování změny, bez patosu, bez růžových brýlí. dechberoucí jasnozřivost, díky který je ten text dneska pořád aktuální. v českém překladu (žel) má 736 stran. utekly jako voda. za tejden.

schůze nesourodých, kteří se leč musejí shodnout a musejí nějak spolužít. přehlídka figurek a archetypálních situací, které mi připadaly docela zábavné. dva šamstři (70+) s rozhalenkou, v níž se jim na krku houpaly zlaté přívěsky na řetízku. ve svém věku a se svými zkušenostmi samozřejmě skálopevně přesvědčeni o svých pravdách a zaboha nepřijímající jiné pohledy. soudící a odsuzující už dopředu. a vulgární, když na to přijde. vy jste řekl, že můj syn je kretén? vyostřený spor. křivka zábavnosti však neklesala. v závěru gentlemanská kofola pro současnici, která se šamstra ve sporu (bezúčelně) zastala.

s holkama dáváme už potřetí dohromady polskej večírek: kombinace filmu, živýho umění a polskýho jídla. a tentokrát chcem, aby to bylo dvoudenní. nějaký žebrání je mi vcelku žinantní. ale kdybyste přecejenom chtěli... tak můžete.

Lucie @ 23:17 | permalink | komentáře (0)

12/10/2014

páč seš nesrozumitelná, když řekneš, že máš ráda kulturu

člověk by si myslel, že otupí, že se přizpůsobí, že si zvykne. nikoliv. // chybí mi podněty. chybí mi myšlení out of the box. // a když s tím někdo zvenku přijde, tak narazí na zeď nepochopení. // docenit kvalitu. docenit kreativitu. // a to je průser, protože tyto jednotky nejsou kvantifikovatelné.

firma s miliardovým obratem není neziskovka. z toho plyne, že by se při zadávání zakázek nemusela chovat jako socka. to bysme ale nesměli bejt v Česku.

frustruje mě muset trávit čas s lidma, se kterejma se naprosto míjíme, se kterejma nenajdeme společná témata, ani kdybychom se zbláznili. respektive najdeme, ale vždycky u toho mám pocit, že se zalknu nudou. bla bla bla žvatlání. všechno, co by to přesahovalo, končí neúspěchem. prostě se nesetkáme. ani na strašně jednoduchejch věcech se nesetkáme. a mě to frustruje. že už ani nemám chuť se snažit.

ale jinak je vlastně všechno v pohodě. po večerech. o víkendech. kvituju, že na to mám ještě prostor a sílu. nořit se do vření. do vření světa. protože svět teď docela vře. a to je skvělý.

Lucie @ 11:26 | permalink | komentáře (0)