feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
17.08. - post-rock @ (A)void
18.08. - Juha & OTK @ BajkAzyl
21.08. - Vložte Kočku @ 18600
22.08. - B-Day @ Úho
26.08. - Gottland
30.–31.08. - UH
05.–11.09. - Krzyżowa
12.–14.09. - Warszawa
18.09. - Ufajr & Bílé Peklo
23.09. - Bezruči: Audience
září - WG párty #4
12.–14.10. - NRS pivo
15.–19.10. - Der Film
jsem ráda anachronická
Franz Kafka - Der Verschollene
Maroš Krajňak - Entropia
Ĺubomír Smatana - Jánošíci s těžkou hlavou
Kurt Tucholsky - Deutschland, Deutschland über alles
Jáchym Topol - Kloktat dehet
Ferdnando Pessoa - Das Buch der Unruhe
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

12/08/2014

a pak ty srážky s realitou. bolej. sakra bolej.

protože potřebuješ sicflajš, abys moh psát. a taky potřebuješ číst, abys moh psát. // a protože se cejtim jako bez duše, když to nemám. protože potřebuju svoje víkendy.

tak na fesťáku má snad hrát hity. na nějaký klubový džemování tam nikdo neni zvědavej. lidi se chtěj bavit! // bylo to hrozný. nic jsem neznal. // hráli jenom věci z poslední desky.

jsou věci, na který holt koukám dost normativně. a ze kterejch ráda vyvozuju příliš snadný závěry. // měla bych se lidem odnaučit říkat, že je něco deset nebo patnáct let za zenitem. // měla bych se přestat vyjadřovat k tématům, která jsou ze své podstaty banální, ale já je vnímám přes clonu emocí. // kultura. a hudba obzvlášť. média. texty.

České Švýcarsko. skály a lesy a voda a louky a blankytno. ale taky zeblitá sobota a napjatej vzduch v neděli. bolela mě hlava. děsně. v podstatě 30 kilometrů po lesních stezkách v teniskách. moje 13leté skautské já by mi vynadalo až na půdu. že nemám kotníčkový boty. pohorky.

protože neumim bejt hodná holka. protože když po ránu v korporátní kuchyňce vyklízím myčku a kolegové to komentujou, že jsem hodná, odpovídám, že se pouze sžívám se svojí předurčenou rolí. a vlastně svoje průpovídky často ani nemyslim vážně.

je mi líto všech lidí, kdo mají mouchy na očích (Zrní)

Lucie @ 22:44 | permalink | komentáře (0)

03/08/2014

a vem si ty modrý stíny!

ovíněná setkání a plány do budoucna. a nerealizovaný vdavky. už podruhý. // takže já se těším!

vždycky mě bavilo bejt za exota. ale nikdy jsem si nemyslela, jakej to nabere rozměr tím, že se rozhodnu pracovat v korporaci. olbřímí. a samozřejmě mě to provokuje k tomu, být exotem větším a větším, až budu největším na celém korporátním světě. // a to si o sobě vlastně myslim, že vedle skutečnejch exotů jsem pořád těžkej mainstreamák a slabej čajíček.

už po dvou dnech na filmovce jsem byla nabitá jako po dvoutýdenní dovolený. a to jsem měla ještě dva dny kinomaratonu před sebou. nejskvělejší pocit. 19 filmů za 4 dny. kulturně nabitá jako už dlouho ne.

A: čau, ale my se známe.
B: no, asi jsme se už někde potkaly.
A: jo, v Berlíně.
B: no tak to asi těžko.
A: ale jo, v Berlíně.
B: [???]
A: s tvojí bejvalou nejlepší kámoškou. [než ses jí začla plést do vztahu]
a od toho okamžiku jsme neprohodily byť jen slovíčko, byť jsme se skoro dotýkaly rameny sedícE těsně vedle sebe.

kozatej dort z mimibazaru jako ukázka největšího peklíčka // jé, něco takovýho dostal táta k narozeninám! // mžitky před očima. zarytý mlčení. // tak aspoň se za svou rodinu nestydí, no.

Lucie @ 22:27 | permalink | komentáře (2)

19/07/2014

kolik máte v Česku oficiálních jazyků? jeden. stačí.

když se tóny rozléhají po těle, když se rozprostírají a rozplývají do konečků končetin. nechtěla bych žít život ochuzenej o tyhle pocity.

telefonát se Stuttgartem uvozený rozjásaným pozdravem Grüss Gott! přizpůsobila jsem se jeho jižanství a z mal kucken jsem přesedlala na mal schauen. víc ze mě ale nedostal. nejvíc nejsluníčkovatější hovor ever. a patrně asi nikoliv poslední. patrně můj nastávající osobní SEO expert.

německé okénko:
ajournieren = updaten = aktualisieren = auf dem Laufenden halten

fascinující prostory žižkovského nákladového nádraží. miluju ten post-industrialní flér, keříky rajčat, který kropí kluk hadicí, jakmile zapadne slunce. plážový sedátka, houpačky na laně a občerstvení. a kámošky, co se tam choděj fotit. zrcadlovkou. asi aby měly novou profilovku. na instagram to nebude.

Macht erlangt man, indem man den Menschen auf kurze Sicht etwas gibt, was sie wollen oder brauchen, und damit eine langfristige Abhängigkeit schafft. (Der Spiegel 27/2014)

hacknout realitu. stát se hercem a divákem zároveň. vnímat ostatní účastníky a nevnímat okolí. dělat v nákupním centru nepředvídatelné. seknout sebou o zem. a zůstat několik minut ležet. zout si botu a mluvit do ní jako do telefonního sluchátka. ...proč ne.

potom, co jsem viděl dokument o tom, jak jen tak porazili tisíce selat, už nechci jíst tak moc masa, řekl zcela samozřejmě Němec. a já si pomyslela, že českej kluk by něco takovýho v životě z úst nevypustil. já maso prostě potřebuju.

Lucie @ 19:54 | permalink | komentáře (0)

14/07/2014

čím asociálnější víkend, tím hlubší vnitřní prožitky

to je náš SíEfOu, řekl o klukovi, se kterým jsme na FB na dvou fotkách anno 2010. hrabe si tam do rozkroku. #světjemalej

A: pojedeš tam?
B: no jestli nebudu těhotná. intenzivně se teď o to snažim.
...a taky to vykládá už aspoň dva roky.
B: no tak můj současnej partner není ideální. a co vlastně ty?
některý věci nechceš slyšet. ne od lidí, se kterejma se vídáš jen zcela náhodou možná dvakrát do roka.

porodní bolesti při procesu psaní. říkejte mi prokrastinátor. sběrač odhodlání. // sich auf der Klaviatur der Sprache spiegeln. // a psala jsem. asi dvě a půl normostrany. jenom. a bylo to těžký. sakra těžký. topila jsem se ve svém mateřském jazyce a v syntaktických figurách, které mu jsou cizí. potřebovala bych víc psát. a víc číst. česky. // málo času. málo soustředění. málo zicflajšu.

a přesto, asi tak na začátku května jsem vyjela do léta. a drží se mě to. docela fajn. vlastně.

Lucie @ 21:35 | permalink | komentáře (0)

08/07/2014

znovushledávání – sich mal wiedersehen

na skok do Berlína. klasicky na začátku července. v období, v němž je Berlín nejkrásnější a mě mrzí, že tam nežiju – dokud si nevzpomenu na nefunkční MHD a na lezavej vlhkej vítr, co fouká celou zimu.

skoro jsem prochodila boty. mezi Hermannplatzem, Maybachuferem a Yorckstraße, kde mi vždycky bylo ouzko při vzpomínce na toho 19letýho kluka, co nedaleko letos na jaře nepřežil jízdu na střeše S-Bahnu. prochodila jsem Bergmannstraße několikrát tam a zpátky. kam se hrabe open-air antikvariát před Humboldt-Uni na ten tamní! jenom v polskym knihkupectví v Neuköllnu ubylo polských knih v polštině. jen samý překlady. škoda přeškoda. ale tak aspoň na Südsternu otevřel novej krámek s knížkama ve španělštině.

asi herec v S-Bahnu. // I am Mister Right Now. // design thinking.

dekadentní večírky pro buržoazní děti. snažím se tvářit, že tam patřím. // za rytmů klezmeru protáčel po parketu Polák Němku. neodolatelně. silně. živočišně. archetypálně. a kolem plesal houf árijských nymfiček v bělostných šatech. držel se za ruce a tančil v kruhu ve dravém východoevropském rytmu.

Berlin na kole. úplně novej pocit. paráda. jsem prostě úplně blbá, že jsem si před dvěma lety to kolo nepořídila. budu to muset dohnat v Praze. kde je to ale celý o život.

cirkusovej trénink pro pedagogy. vlítla jsem tam jen na pár okamžiků. jen se kouknout a pozdravit kamarády a známý. dostala jsem do ruky obruč a zkoušela s ní točit v pase... ve školce jsme tahle trávili někonečné hodiny. dneska zjišťuju, jak namáhavej ten pohyb je!

Lucie @ 23:55 | permalink | komentáře (1)