feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
03.–07.07. - Berlin/Schmöckwitz
17.07. - Secret Radio
25.–29.07. - LFŠ @ UH
31.07. - Kafkabaret
05.–11.09. - Krzyżowa
12.–14.09. - Warszawa
23.10. - Kieslowski @ PA
podzim - Bardzo fajný fest
jsem ráda anachronická
Maroš Krajňak - Carpathia
Taleb Nassim Nicholas - Černá labuť
Franz Kafka - Der Verschollene
Maroš Krajňak - Entropia
Ĺubomír Smatana - Jánošíci s těžkou hlavou
Ferdnando Pessoa - Das Buch der Unruhe
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Jáchym Topol - Kloktat dehet
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

19/07/2014

kolik máte v Česku oficiálních jazyků? jeden. stačí.

když se tóny rozléhají po těle, když se rozprostírají a rozplývají do konečků končetin. nechtěla bych žít život ochuzenej o tyhle pocity.

telefonát se Stuttgartem uvozený rozjásaným pozdravem Grüss Gott! přizpůsobila jsem se jeho jižanství a z mal kucken jsem přesedlala na mal schauen. víc ze mě ale nedostal. nejvíc nejsluníčkovatější hovor ever. a patrně asi nikoliv poslední. patrně můj nastávající osobní SEO expert.

německé okénko:
ajournieren = updaten = aktualisieren = auf dem Laufenden halten

fascinující prostory žižkovského nákladového nádraží. miluju ten post-industrialní flér, keříky rajčat, který kropí kluk hadicí, jakmile zapadne slunce. plážový sedátka, houpačky na laně a občerstvení. a kámošky, co se tam choděj fotit. zrcadlovkou. asi aby měly novou profilovku. na instagram to nebude.

Macht erlangt man, indem man den Menschen auf kurze Sicht etwas gibt, was sie wollen oder brauchen, und damit eine langfristige Abhängigkeit schafft. (Der Spiegel 27/2014)

hacknout realitu. stát se hercem a divákem zároveň. vnímat ostatní účastníky a nevnímat okolí. dělat v nákupním centru nepředvídatelné. seknout sebou o zem. a zůstat několik minut ležet. zout si botu a mluvit do ní jako do telefonního sluchátka. ...proč ne.

potom, co jsem viděl dokument o tom, jak jen tak porazili tisíce selat, už nechci jíst tak moc masa, řekl zcela samozřejmě Němec. a já si pomyslela, že českej kluk by něco takovýho v životě z úst nevypustil. já maso prostě potřebuju.

Lucie @ 19:54 | permalink | komentáře (0)

14/07/2014

čím asociálnější víkend, tím hlubší vnitřní prožitky

to je náš SíEfOu, řekl o klukovi, se kterým jsme na FB na dvou fotkách anno 2010. hrabe si tam do rozkroku. #světjemalej

A: pojedeš tam?
B: no jestli nebudu těhotná. intenzivně se teď o to snažim.
...a taky to vykládá už aspoň dva roky.
B: no tak můj současnej partner není ideální. a co vlastně ty?
některý věci nechceš slyšet. ne od lidí, se kterejma se vídáš jen zcela náhodou možná dvakrát do roka.

porodní bolesti při procesu psaní. říkejte mi prokrastinátor. sběrač odhodlání. // sich auf der Klaviatur der Sprache spiegeln. // a psala jsem. asi dvě a půl normostrany. jenom. a bylo to těžký. sakra těžký. topila jsem se ve svém mateřském jazyce a v syntaktických figurách, které mu jsou cizí. potřebovala bych víc psát. a víc číst. česky. // málo času. málo soustředění. málo zicflajšu.

a přesto, asi tak na začátku května jsem vyjela do léta. a drží se mě to. docela fajn. vlastně.

Lucie @ 21:35 | permalink | komentáře (0)

08/07/2014

znovushledávání – sich mal wiedersehen

na skok do Berlína. klasicky na začátku července. v období, v němž je Berlín nejkrásnější a mě mrzí, že tam nežiju – dokud si nevzpomenu na nefunkční MHD a na lezavej vlhkej vítr, co fouká celou zimu.

skoro jsem prochodila boty. mezi Hermannplatzem, Maybachuferem a Yorckstraße, kde mi vždycky bylo ouzko při vzpomínce na toho 19letýho kluka, co nedaleko letos na jaře nepřežil jízdu na střeše S-Bahnu. prochodila jsem Bergmannstraße několikrát tam a zpátky. kam se hrabe open-air antikvariát před Humboldt-Uni na ten tamní! jenom v polskym knihkupectví v Neuköllnu ubylo polských knih v polštině. jen samý překlady. škoda přeškoda. ale tak aspoň na Südsternu otevřel novej krámek s knížkama ve španělštině.

asi herec v S-Bahnu. // I am Mister Right Now. // design thinking.

dekadentní večírky pro buržoazní děti. snažím se tvářit, že tam patřím. // za rytmů klezmeru protáčel po parketu Polák Němku. neodolatelně. silně. živočišně. archetypálně. a kolem plesal houf árijských nymfiček v bělostných šatech. držel se za ruce a tančil v kruhu ve dravém východoevropském rytmu.

Berlin na kole. úplně novej pocit. paráda. jsem prostě úplně blbá, že jsem si před dvěma lety to kolo nepořídila. budu to muset dohnat v Praze. kde je to ale celý o život.

cirkusovej trénink pro pedagogy. vlítla jsem tam jen na pár okamžiků. jen se kouknout a pozdravit kamarády a známý. dostala jsem do ruky obruč a zkoušela s ní točit v pase... ve školce jsme tahle trávili někonečné hodiny. dneska zjišťuju, jak namáhavej ten pohyb je!

Lucie @ 23:55 | permalink | komentáře (1)

01/07/2014

vy jste byla na tom Kafka Bandu? #bosslikeaboss

třetí bytový večírek. hipster style. spousta návštěvníků z Němec. spolehliví hosté. překvapiví hosté. pozdní hosté. hosté nad ránem. hovory. hovory o škole, o práci, o výzkumu. o životě. proč sakra teprve třetí?!

postel v hotelovém pokoji, jehož okna ústila přímo nad několikaproudovej hlavní tah, za nímž paralelně ubíhaly koleje železnice a horizont lemovaly čadící komíny elektrárny EnBW. willkommen in Deutschland. ale ta postel. respektive byly tam dvě. a dvě přistýlky. a jedna dětská postýlka s ohrádkou. pro jednoho hosta. a ta postel. voněla. silně. jako vzpomínka. ale ta už je strašně stará.

two brains, two brains, two brains, one thought.
(...)
two beds, two beds, two beds, one sleep.

(Kieslowski – 2 in 1)

čím dál tím líp chápu, co myslela jedna profesorka na bakaláři poznámkou o nepřirozeně nahezkanejch lidech na německejch fotkách ... myslela takový to, když všichni lidi vypadaj jak děti z obalu na Kinder čokoládě. blonďatý, modrooký s červenejma tvářema. uvěřitelnost nula nula nic.
...dokud člověk do toho Německa nedojede a samý takový živý a živoucí nepotkává na každym rohu čtyry.

na 36 hodin v Praze. mezi BW a B. a tak to má bejt. #ontheroad

a vím, že můj krásnej životní pocit je jenom tancem nad propastí. plané naděje raných červencových dní. you should have already learnt your lesson, girl.

Lucie @ 22:40 | permalink | komentáře (0)

28/06/2014

a co znamená sere pes? ...sowas wie scheiß drauf.

baví se dva absolventi žurnalistiky:
A: prostě poslouchám příběhy, ale nemusím z toho nic psát
B: tak to je ideální

chlapík, co se ve třinácti z Prahy přestěhoval do západního Německa, protože se tam jeho máma podruhý vdala. vrátil se hledat svoje kořeny. a zcela je nenachází, i když tohle přiznání bolí.

testování Formulí 1 jako forma dopřávání si hraniční zkušenosti, jako páka na adrenalin, jako pohon vlastního života. a co prej pohání mě? ...hudba. ta, která mě dojímala před deseti lety a dojímá mě i dneska. a snad ještě za deset let pořád bude.

nevhodný a nekorektní vtípky na věci, co nás obklopujou. a štamtiše, který k životu taky potřebuju.

náznaky, který nechceš. protože se pak převaluješ a snažíš se přesvědčit sama sebe, že prostě nechceš.

(...) wie wenn ein Mann einer Frau Geld für ihre Liebe anträgt, obgleich er alles doch viel billiger dadurch haben kann, daß er ihre Phantasie erregt. (Robert Musil – Der Mann ohne Eigenschaften)

Lucie @ 21:53 | permalink | komentáře (0)