09/12/2013

když na manažéry dopadne krize středního věku, stávaj se řezníkama. a rozdávaj pak výpovědi. // napadá mě, zda magická formulka dělá, co má je všelékem proti tomuhle typu vyhazovů. a mám pocit, že ne. // stejně jako asi neexistuje prevence obměňuju všechny, který jsem si nevybral/a sám/a. // nelehký život v oddělení náboru, kdy se nábor nerovná rozšiřování, ale náhradě.

A: vy máte doma párty? a proč nejsem pozvanej?
B: protože nejseš na fejsbůku.

párty jako za mlada. zmatení jazyků. napřesdržku arogance Němce (západního, obviously) a Holanďana sedícího mu po boku, trochu moc v záklonu a s rukama jakoby v obraně založenýma přes hruď. // studujete ekonomii nebo byznys, co? – jo. – no jasně. // srdečnost Sasíků, kterým se snažím vnutit něco o jejich nesrozumitelném akcentu, jakmile máme upito. oni. i já. // kuchyň politá červeným vínem.

preventivně jsem se prolila hektolitry svařáku, notně zředěným čerstvě vymačkanými pomeranči. nepomohlo. závrať plných dutin mě zasáhla naplno. // dva dny v peřinách a s kulichem na hlavě. asi bez horečky, jinak bych se nebyla pročetla dobrými sto padesáti stranami ukrajinské historie, která se mi pak pletla do snění. // a tak vůbec jsou fascinující snové kombinace v okamžicích nachlazení a svíjení se v rýmičkách.

Lucie @ 21:20 | permalink | komentáře (0)

03/12/2013

čtu. poměrně zas dost. Kafka. Stasiuk. Zabužko. maj něco společnýho. jejich texty jsou prodchnutý Kakánií, co mě tak zneklidňuje a svádí současně. je docela fajn začíst se v Zabužčin ukrajinskej pohled na pohnuté haličské osudy; dosud mi známé spíš z německého (rakouského!), respektive polského pohledu.

vždycky jsem byla spíš pivař, než holka, co chodí do koktejl-barů. vždycky jsem chodila spíš na koncerty než na diskotéky a nosila spíš martensky než podpatky. afterparty v klubech typu Hárleys mě tudíž nechává odpovídajícím způsobem chladnou. byť po celý večer v liliově bílých krajkových šatičkách s nekonečnými perlami na krku a odhalenými pažemi, jichž se přítomní muži letmo dotýkali, nebrala jsem ohled na someliéra a klopila plzničky.

variace na citát habe nun ach Philosophie Juristerei Medizin und leider auch Theologie durchaus studiert mit heißem Bemühn. v Hauptmannově Před západem slunce a další aluze. parádní text. parádní představení. parádní divadlo.

polskej večer. měla jsem podobně povznesenej pocit jako na polskejch večerech v Berlíně. // Paula i Karol. intimní koncert. fajny. // film Wszystko płynnie (panta rhei) o nekonečné, do šíře se rozlévající Visle, a o chlapovi, co se rozhodl, že ji splaví. od Warszawy až po Gdańsk. a tak plul.

Smrt v Benátkách je pekelně nudnej film. no prej je to podle nějaký knížky, to teda musí bejt dílo.

zas jeden z těch legendárních večerů. / pívo a panák ještě před představením / nejgeniálnější sál ve dvoře Švehlovy koleje / asi takhle by to vypadalo v Akráči nebo v budově VZP na Vinohradský, kdyby ta mísla nesanovali / prvorepubliková chiméra / odér kabaretu / Depresivní děti touží po penězích / Loni v Marienbadu / citovat si ze svých ještě nenapsaných ublognutí / v Dýni / nad hermelínem / a jít pak mrazem / o půl jedný v noci / přes půl města / pěšky.

Lucie @ 21:34 | permalink | komentáře (2)

09/11/2013

týden v polsku na mezinárodním inkluzivním setkání mládeže. zmatení jazyků, jiskřičky v očích úsměvy a oslzené loučení. ráda se tam vracím. protože to je práce, která má smysl. // to se pak člověk budí sám od sebe ještě před budíkem a těší se na novej den. // nejlepší dovolená. // fascinace dánským školstvím; absolventi mluví poměrně plynně anglicky. všichni. včetně lidí s hendikepem. respekt.

průvodčí ve vlaku dolnoslezských drah:
A: prosím lístek do Krzyżowe
B: jedete tam do tý nadace? jste dobrovolnice?
A: spíš tlumočnice
B: takže plynule vládete jazykem Goetheho?
A: jo.
B: jedete z města nebo z hlavního?
A: z města.
B: tak já vám to napíšu od následující zastávky, aspoň ušetříte.

musím vydělávat, abych měl na to, co mě baví – číst a přemítat.

poslední den, ráno u snídaně:
A – Němka, novinářka, pracuje na ministerstvu pro vzdělávání
C – Polák žijící leta v Berlíně, fotograf, absolvent filosofie
A: mi ani nedošlo, že Praha je v Česku!
B: nojo, Praha je to cool město a Česko je ta země ve východní Evropě, co.
A: no přesně!
A si odchází dolít kafe.
C: ty kráso, já se jí úplně bojim, taková ignorance. tak ta je určitě ze Západu.

Ústí nad Orlicí. nádraží na konci světa. v nádražce Holba za 23,– a domácí klobása za 35,–. vlaky odtamtud jezděj do Polska. a ty, co vjížděj do koridoru, ty nestaví, jen projíždí. během deseti minut kolem půl sedmé projely tři – provozované třemi firmami – a všechny jely do Prahy. kvůli každému ze svého kamrlíku vyšel nádražák a zamával jim baterkou. vypadal úplně jak Alois. Nebel.

Lucie @ 23:15 | permalink | komentáře (2)

02/11/2013

při pohovorech sedím po boku manažerů, kteří hledají posilu/náhradu za někoho pro svůj tým. vzdálenost mezi námi činí zhruba půl metru. u několika jsem zpozorovala dírku nebo dírky v ušním lalůčku. hřeje mě vědomí, že punkovým mládím očividně prošlo víc z nás.

najela jsem na kulturní podzim. večer co večer. koncert. divadlo. čtení. chodím spát pozdě a vstávám pořád stejně brzo. a přesto jsem míň zničená. duševní strava mi prospívá. // kámoši z mládí. a pívo. jedno. dvě. tři. panák. čtyři. jako za mlada. kámoši z médií a jejich všeobjímající cynismus. a ty perfektně stylizované věty, jimiž citují ze svých textů, které čekají v redakčních systémech na zveřejnění. jsem dneska napsal článek o nejlepších písničkách ve filmu Pretty Woman // a ve tři domů. pěšo. a ráno skorozaspat. a distingovaný o tři roky starší kolega jste se včera pěkně vykalila, paní kolegyně, jo? // a Jidáš. a zas to německý divadlo. nahatej herec sedící hodinu zády k publiku, než v závěru slezl dólu po žebříku a odhalil se. vše.

Lucie s Lucií šly na Lucii.

stárnoucí muzikanti s rukou kolem pasu stále mladších nymfiček.

bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Es war spät abend, als K. ankam. // večírek v rámci Komiksfestu. koncert – pro všechny germanisty: víc německý než český – a přesto nadšeně přijat.

vyjedete mi ze systému seznam lidí, na který je uvalená exekuce, abychom si na ně posvítili? #presumce-neviny-v-praxi // tak nejčastěji mají exekuce od dopravního podniku. někteří jich tam od roku 2009 mají už třeba dvacet.

puče a papuče.

a zase Die Zeit ten osvěžující způsob uvažování. pětistránkový články o pohřbívání a kremacích. disputace o složení kabinetu. a pomačkaný první sešit popostrkávaný kámošce v divadelní kavárně nad dvojkou bílýho jako největší poklad.

der Manager ist schwanzgesteuert – die da in der Abteilung sind es alle

a prádlo, co mi na balkoně (kterej nepatří k našemu bytu!) visí už tejden.

Lucie @ 12:14 | permalink | komentáře (0)

13/10/2013

tak bárbínčina situace je v podstatě přesně taková, jak jsme s kolegyní odhadovaly.

jít na městský úřad s cílem nechat si vyřídit novou občanku je pěkná bojovka. dáma za pultíkem je už v 8,15 ráno nakvašená víc než znojemský okurky. nikoliv já, ale ona přece formuláře vidí den co den milionkrát – a odpovídajícím způsobem je napružená, že je já neumím vyplnit. svou vyloženě customer friendly krasojízdu korunovala slovy: přečtěte mi to datum na tom diplomu, ty římský číslice já luštit nebudu! občas mě mrzí, že za svoje daně se dočkám takovejchle služeb...

v obchodě se ke mně přitočil pán, konstatoval, že je děsný, že balení ovesných vloček stojí padesát korun (byly bio, sic!) a plynule přešel v nadávání na poměry. moje shovívavost a soucit byly ty tam, jakmile se mi do nosu prodrala směs pachu moči a alkoholu, který přicházel z pánova směru.

conclusion: je třeba neztrácet ideály.

Lucie @ 20:40 | permalink | komentáře (0)