když si tokají žádní lumeni

jak žít maximize work not done? především konsekventně; neotvírat Pandořiny skříňky, nezavdávat podnět pro vznášení dalších otázek, vytvořit auru nedostupnosti, předem vymýtit otázky pomocí dokumentace, přenášet zodpovědnost a nenechat se vtahovat zpátky.

nořím se do historie Balkánu s Mishou Glennym. posouvám se ze svého germanocentristického světa směrem na jihovýchod. a je to skvělý. otevíraj se přede mnou nový horizonty. očekávatelně. a podobně jako na začátku vejšky jsou dosud nezapomenuté útržky gymnaziálního vědění konfrontovány s poněkud preciznějším výkladem. co to byl ten panslavismus, kdo na něm měl zájem - a proč. a že pojem Turek je původně označením anatolského vesničana, s nímž se metropolitní Istambulčan zcela jistě neztotožňoval. aspoň zprvu nikoliv. fascinující.

zrušili nám home office z ciziny se slovy, že přece chtějí zlepšit náš work-life balanc a slučitelnost práce a rodiny. nicméně ve stejném okamžiku přesně tohleto znemožnili všem zaměstnancům, co nejsou místní. #životvkorporaci // vezmeme-li to kolem a kolem, tak bychom snad konečně mohli zrušit národní státy a spokojit se se spojenou Evropou. pak by takováto nařízení pozbyla platnosti. trošku škarohlídsky je rovněž možné říci, že některé státy s historickým máslem na hlavě o to již kolik desítek let usilují.

zase začalo období Babylon Berlin. dekadentní výmarské republiky ve městě, jež vře až na dřeň.

z každýho normálního kolegy se dřív nebo pozdějc vyklube východní Němec. přísahám. výjimky jsou, ale je jich zanedbatelně. // ostatně skoro celej můj projektovej dream team pochází z Východu. #OssiBonus

04/02/2020 @ 19:49 | permalink | komentáře (0)