hola guapa, aneb ne v?dy vyhrává toreador...!

Asi mám problém, kdy? ze mě spadne poci?ovaných 100 kilo depresí, jen co opustím byt a čekám ve ztichlé ulici na noční tramvaj, kdy? se směju jako blázen nastupujíc do nočního autobusu ve směru na Ruzyni a kdy? se mi zaslzí koutky očí, jen co se ve čtyři ráno letadlo plné fanou?ků Slavie vznese nad zamrzlou runway a zamíří k jihozápadu. - A stejným způsobem to funguje v opačném gardu. U? jen čekání na check-in v T1 leti?tě Barajas a poslouchání nadcházejících spolucestujících vracejích se odkudsi z Kanárů mi vnukuje zaječí úmysly. Zůstat tam uprostřed Pyrenejského poloostrova, ve městě, je? se den co den zalyká smogem vzná?ejícím se nad ?hnoucími ?estiproudými silnicemi. Tam, kde jedí nejlep?í ?unku na světě a k tomu pijou pivo se Spritem. Tam, kde metrem jezdí jen latinoameričané a v?em upraveným ?enám ve finanční čtvrti se na předloktí houpe kabelka LV. Tam, kde po dálnicích jezdí jedině auta s tuzemskou eSPéZetkou a kde nemají pocit, ?e umět dobře anglicky je základem v?eho.

Proto?e je fascinující chodit po třímilonovém městě bez mapy (akorát s plánem metra) a na ka?dém rohu čtvrtí pro onu metropoli tak typických nará?et na opravny psacích strojů, obchody s vintage oblečením a bary pro mu?e ve středním věku, v nich? je dovoleno odhazovat na podlahu cokoliv. Madridy jsou dva - jeden sterilní pro turisty a jeden Madrid Madrid, ?ivoucí a neposlu?ný. Ten pro turisty nabízí toté?, co jakékoliv jiné evropské moderní velkoměsto, které má trochu dějin, o ně? se mů?e opřít. Ten druhý Madrid je Madrid dne?ní, Madrid probudiv?í se v sedmdesátých letech, kdy ?panělsko řeklo Francovi pá pá a kdy začalo ?ít. Období přeměny, je? formovalo Almódovara, homo-ex-ghetto Chueca a přilehlá čtvr? intelektuálských kavárniček a zaprá?ených krámků Malasaña. Lidé vycházející do ulic o půl jedenácté a posrkávající Mahou a přikusující tapas do 2 do 3 do rána ka?dý den. Nabídka ovoce, masa a ryb na trzích, botanická zahrada v budově hlavního nádra?í Atocha, muzikanti a kiosky v ka?dé stanici metra...

A pak... vydat se na cestu s přáteli. Sejít se s lidmi blízkými po týdnech odloučení a potvrdit si, ?e dobré vztahy se nevídáním se dennodenně nemění a ?e si stále budeme mít co říct, i přes změnu místa a času. A ?e na?e vztahy se nezakládají na tom, kolikrát jsme na sebe kulili oči a zvolali prost! A ?e říkat 'ahoj', by? opět zatím jen na pár měsíců, je pořád proklatě tě?ké.

04/11/2009 @ 20:04 | permalink | komentáře (3)