naposledy do Düsseldorfu, kde jsem usnula na břehu Rýna

Představil mi svýho profesora, kterej přiletěl, aby ho kontroloval a následně bude hodnotit jeho diplomku. Choděj spolu na pivo. A na výlety do Amsterdamu. Bavila jsem se s nim o rozdílným vnímání světa z pohledu in?enýra a z pohledu člověka, co s technikou nemá naprosto nic společnýho.

Dostala jsem skleničku nejlep?ího holanskýho ara?ídovýho másla. Tak si domů povezu dvě piksly, no.

Lubię wieczory.

Vařila jsem tvarohový knedlíky. Asi tři hodiny jsem stála střídavě u kuchyňský linky a u sporáku, ruce olepený těstem a zástěru zabílenou moukou, přičem? ná? kuchyňský stůl obklíčila skoro desítka hladových pánů. Kdy? jde o jídlo, tak chlapi v?dycky přijdou. Pak při?la Němka, co je vlastně Polka. A pak dvě Maďarky. Spustili jsme silně středoevropskou párty. Akcent v mateř?tině maďarskýho Rumuna z Karlsruhe. A pak jeden z mála čistokrevnejch (západních) Němců, s kterým se bavím. A můj oblíbenej Ossi. Uvědomění, ?e rok je dost dlouhá doba na to, aby člověk zapustil kořeny. ?e během tý doby jsme hranici small talku s mnohými překonali u? nespočetněkrát. A ?e mi budou chybět. I ti místňáci. Srdečnost spočívající v uvaří. Cinknout se saurerafplem a mluvit zas po měsících polsky. Zpívat Rusce Ka?u?u. A pak mixovat ?paněl?tinu s ital?tinou. Maďarčino suverénní che cazzo!, z kterýho jsme ?li do kolen. U? teď se mi stýská.

27/08/2009 @ 21:44 | permalink | komentáře (1)