v čerstvě vymalovaném pokoji, který po roce zas zeje prázdnotou

Po půl roce jsem zase mluvila s klukem, co o sobě říká, ?e je taky v podstatě Polák, ale polsky umí míň ne? já. A zas to sakra stálo za to, zas několikrát uhodil hřebíček na hlavičku a já zas fascinovaně hleděla. Chci zalo?it něco jako německý Bloc Party, to tady na tom trhu chybí. A pak zas ten zoufalec z minulýho pondělí, jen? si tentokrát přibral je?tě kamaráda. Jako kdyby spolknul pravítko.

V pátek stra?ně moc papírování. Úspě?ně. A? na vlastní blbost, kdy jsem v bance nejdřív odevzdala svou kartu a teprve pak ?la do ikea pro náhrady za rozflákaný talíře. A taky u? nemám bydli?tě.

Maďarsko-mexická rozlučka. Zklamání z muziky v Silent Sinners. Blondýnka z Chemnitzu a historky ze Spiritu. Proflákaný odpoledne na netu v uni-knihovně. Stala jsem se fanynkou Radia Maryja. Cesta do Rewe s nejoblíbeněj?ími sousedy. Ne, nebude se mi stejskat! Spaghetti carbonara. Alex. A zas hovor s panem profesorem. To neře?, ?e to někteří nepochopí, ty ví?, jak to je...

Skoro jsem si sbalila. Zamalovala jsem fleky na zdech. Vycídila jsem koupelnu, záchod pro hosty i kuchyň. Umyla jsem okna. Vyluxovala a vytřela v?echny podlahy. Po děsně dlouhý době vynesla pěkně smrdutej Restmüll a vydezinfikovala onen kýbl. A pak jsem spala. A čuměla na Gossip Girl. A zapla ICQ, prohlídla si contact list a zase ho vypla. Je?tě ne. Je?tě dva dny ne.

30/08/2009 @ 21:58 | permalink | komentáře (1)