pozor, Brusel je velkoměsto! nebezpečný!!!

jestli?e je úterý, musíme být v Belgii. anebo středa + čtvrtek.

po nervózní noci jsem vstávala asi o 2 hodiny dřív ne? obvykle, abych v 8 seděla v autobuse mířícím do hlavního města Evropy. abych v něm ztratila poslední zbytečky iluzí o EU a uběhla několik dal?ích kroků směrem k euroskepticismu. přesto?e je to EU, která mě teďka 5 měsíců de facto ?ivila... ale k tomu se je?tě dostaneme.
transferovali jsme se přes Nizozemí. během své první náv?těvy v této frustrujícím způsobem placaté zemi jsem zjistila, ?e trává zeleněj?í, nebe modřej?í neplatí jen při cestách z ČR ven, ale tedy i z BRD ven (ov?em nikoliv v?emi směry...).

kvůli Stau na Autobahn jsme propásli první středeční Termin, a sice brífink v Evropský komisi. zaplakala jsem. rozdělili nás na 3 skupiny a obrali mě o moje spoluerasmáky. zaplakala jsem. následovala tři setkání se zástupci NRW, ARD a FAZ. pán od televize sice mluvil rozumně, ale na nepříjemný otázky připraven nebyl. a zahanbeně jsem se pak cítila já. pán od mých oblíbených novin mluvil tak potichu, ?e jsem ho skoro nesly?ela. ?koda.

ubytovali nás v hotelu za 53 eur na noc (cáluje EU), přesto?e vybavení by odpovídalo maximálně poloviční ceně. nicméně čtvr? Madou, obklopující na?i ubikaci, byla údajně nejvíc multi-kulti v celým Bruselu. kebaby, pizzérie, čínský potraviny, arabský hranolkárny na ka?dým rohu těch kouzelně oprýskanejch baráků v křivolakejch uličkách, který jako by z oka vypadly těm v Paří?i. omlácený okenice, za?lá sláva, spousta prachu a děsně silná atmosféra.
vyrazili jsme metrem do centra. směr Erasme/Erasmus, který jsme zvolili, mě pobavil. a propos dvojjazyčné názvy. osvědčily se dokonale, bo moje francouz?tina je v podstatě ve?kerá ?ádná (Rue Science jsem samozřejmě četla jako rü sájns, ale alespoň jsem měla potuchy, o co go) a z vlám?tiny jsem při velikém úsilí jak? tak? byla schopná vypreparovat něco, čemu jsem pomocí angliny nebo němčiny směla porozumět.
za-áchali jsme si na Grande Place, prolezli restauracový uličky okolo a zapadli do přítulně vypadající hospůdky. tře?ňovýmu pivu jsem odolala, malinovýmu Hoegaardenu ne. vynikající! u vedlej?ího stolu seděla skupinka lidí ve věku cca 45. nejdřív jsem se domnívala, ?e jsou to Nizozemci. po několika chvílích jsem zahanbeně klopila zrak hä! če?i! měli dost upito a od Indů, co v pravidelných intervalech do hospůdky lezli a sna?ili se udat rů?e, ale taky sombréra a dal?í jiný věci, si koupili svítící/blikající brejle, aby následně vytáhli mobily a jali se vzájemně fotit.
domů jsme se vydali pě?ky. byla ukrutná kosa. ale zároveň to představovalo jedinou mo?nost vidět z Bruselu alespoň něco. neunikla nám královská knihovna monarchie (ach, ta redundance!), ani královskej palác, u kterýho nám nějakej Obdachloser poradil cestu.

čtvrteční snídaně formou bufetu. houska s nutellou. dal?í setkání s dal?ím novinářem. dal?í otázka, na kterou tě?ko odpovídat. já u? si to nechám pro sebe. některý lidi prostě nejsou nastavený na pohled odjinud. parádní pizza 4 frommage k obědu a následný asi 3 hodiny naslouchání kdovíkomu, co? bylo utrpení největ?í a zbytečnost donebevolající. nicméně po cestě na tohle martýrium jsme míjeli (u? podruhý) český velvyslanectví. před jeho vchodem zrovna postával tým ČT, úplně mi poskočilo srdíčko. a pokud to byl on, tak mo?ná i pan ministr V.
pak předná?ka slečny sna?ivky s power pointem spu?těným z fialovýho notebooku, akorát nám přečetla slajdy a přidanou hodnotu to nemělo ve?kerou ?ádnou. zlo! ach, ten (?enskej) perfekcionismus, kterej je ale vevnitř tak zoufale prázdnej.
a byla jsem nekonečně ráda, kdy? jsem v autobuse mohla sedět vedle Magdy a sdílet s ní znechucení. a předčítat jí z polský listiny práv a svobod, probrat v?echny od Tuska a? po Gottwalda a vyslechnout historii stadionu, co maj postavit ve Va?avě kvůli fotbalovýmu mistrovství 2012, o který se Polsko dělí s Ukrajinou.

znechucení? má to víc důvodů. němci jsou v rolu turistů meganesnesitelný. a navíc se chovaj jak patnáctiletý. to pak stačí jedinej Hoegarden, abych při odpovědi na otázku ohledně česko-německejch vztahů byla víc ne? upřímná. upřímná... moc dobře to nesná?ej.
znechucení? poraněnej idealismus, ?e aspoň v médiích je nějaká mezinárodnost mo?ná. není. je mo?ný něco takovýho ?ít, ale není mo?ný tu zku?enost předat dál. nikdo neposlouchá. a nepochopí.
a euroskepticismus? EU je totálně německý dítě. platforma pro politický hádky s Francií, proto?e jedině Francie a Británie maj do evropský politiky co mluvit. Britům jsou kontinentální půtky ale srdečně u hý?dí, Francie EU vyu?ívá jako hlásnou rouru pro uspokojování svýho ega a Německo? to protlačuje akorát svoje obchodní zájmy - kdepak politika, kdepak udr?ování demokracie, Evropa je akorát roz?ířením sféry vlivu. v?echno tohle za poslední dva dny v nějaký formě zaznělo. bohu?el ne tak na plný ústa. a co, ?e je úkolem novinářů (ne jen v Bruselu, ale tam hlavně)? překládat věci do srozumitelnosti. tak tedy.

23/01/2009 @ 00:01 | permalink | komentáře (6)