si ze mě dělá? srandu, ?e meje? moje nádobí, ne?!

jsem rozpolcená osobnost v tom, jestli budu rozumná, anebo ne. Vicky Cristina Barcelona to pojímá celkem dobře. nemyslet a neplánovat je jednodu??í, ale co z takovýho ?ivota zbejvá? přesto?e jsem to já, kdo prohla?uje, ?e bejt za ka?dou cenu produktivní taky neni ře?ení. člověk přece mů?e bejt aktivní a neproduktivní zároveň.

a pak trávíme večer po filmu hovorem na témata typu nábo?enství, potraty a registrovaný partnerství. a je vtipný být odměňován potleskem za to, ?e člověk pochází z tak kacířský země, jakou je Česko. v kontextu toho, ?e nám to nezabraňuje bez pomýlenejch lobby ze strany církve přijmout rozumný zákony, u? je to pochopitelněj?í. neni nic hor?ího ne? církevní pokrytectví. nahlí?et na problémy z perspektivy katolickejch zemí typu Polsko, ale třeba i Portugalsko nebo Mexiko... nářez. chci vidět Dvojí ?ivot Veroniky.

a sedět o den později v Sonnendecku a rozebírat podobný věci, ale taky indie attitude, která je ale ostatně very 2000, přičem? teďka se dostáváme do Teenageralter a je tedy čas for a change. a napůl vá?ně míněná výtka, ?e v mojí přítomnosti přijdou na přetřes zásadně vá?ný témata a zase du bist sehr nachdenklich, oder? a tak pro odlehčení odklon k blicím historkám. ale jsou ony naplňující?

a pak při večeři poslouchat historii posledního vztahu svojí spolubydly, kterej ukončila v sobotu. já nevim, co chci, říkala mi. taky někde na ?kále mezi závislostí a totální volností. ale to já přece taky ne.

12/01/2009 @ 21:17 | permalink | komentáře (2)