lucko, naloupla bys mi mandarinku, ty má? dlouhý nehty

Včera jsem si připadala jako Mark Renton propadající se do koberce. Do protikladu jsem postavila rozjuchané Franz Ferdinand. I to je Skotsko.

K večeru jsem četla jakousi příručku pro ?urnalisty. Stejně jsou v?echny skoro stejný. Stylem se to blí?ilo Malé encyklopedii ekonomie, případně taky Úvodu do studia médií; a tedy nekonečné opakování základních pravd a odkazování se k tomu, ?e komplexněj?í problémy také přijdou. Časem. A ?nečí tempo výkladu jako bonus. Autorka se taky ne?inýruje pou?ívat výrazy jako klubko problémů, to u? skoro hraničí např. s lákadlo a vůbec se stylem MFD. To u? vá?ně rad?i Eco doplněn o Slovník cizích slov.

U? v 17. století čtenáře novin zajímalo, jak byla třeba na plese v Benátkách oblečená nějaká urozená dáma.

Testík z AVček jsem neodlo?ila, přesto?e nutkání bylo silný. Ale udělala bych to jednou, udělala bych to znova. Nebylo to tak stra?ný. Ale stejně mě hlodá nejistota.

Pro začátek musí být dva. Na konec stačí jeden.

Helle Helle podruhé. Představa o nekomplikovaném ?ivotě s mu?em. Kní?ka, ze který jsem tro?ku získala dojem usměrňoval ji k přemý?livosti, a stejně jako by dával přednost tlachavé bezprostřednosti té druhé. Jak zpívá Sinatra That´s life...

07/01/2008 @ 20:58 | permalink | komentáře (6)