co dělat s energií, kterou (zatím) máme.

tady mě s?írá potřeba číst zas Goetha a jiný německý klasiky. tam mám po nějaký době v?dycky děsnou potřebu se vymezovat a číst literaturu ze střední a východní Evropy. v?dycky mě to táhne k tomu, co zrovna nemám. achjo. habe nun ach...!

dostává? nás do časovýho presu, říkaj mi kolegové z Dojčlandu, kdy? pracuju moc rychle (a? u? to znamená cokoliv). a já přitom rozhodně nemám pocit, ?e bych se předřela. to je asi toté?, jako kdy? říkaj, ?e na ka?dém stereotypu je zrnko pravdy. jihoevropani se moc nepředřou, vy tam z východu jste děsně pracovití a my tady jsme tak něco mezi...

slovo jako zákon. závaznost vyřčeného. ...jenom jestli já nejsem moc rigidní a z jinýho světa.
tak to sakra neříkejte, kdy? to tak nemyslíte. i proto nemám ráda takový ty hry. proto?e si cením upřímnosti. nade v?e.
o to víc mě pak upřímnost ve smyslu Aufrichtigkeit doká?e rozsekat. proto?e je tak děsně vzácná. i kdy? občas bolí.

Stojim v zácpě, říká kluk svojí holce do telefonu v okam?iku, kdy se vesele vybavuje se třemi děvčaty, je? mu pobo?ně visí na rtech. #neupřímnost

18/04/2015 @ 11:30 | permalink | komentáře (0)