work smarter, not harder

vrátit se domů na +/- 72 hodin. po třech týdnech jsem zase mezi dvěma světy. prolomit se z jednoho světa a nechat se vrhnout do druhýho. i bez toho, abych se viděla s kýmkoliv kromě rodiny a spolubydlících, kteří tvoří poměrně bezpečný prostředí, kde ta strá?ka s realitou není tak bolestivá. být fyzicky ve světě jednom a psychicky ve druhém. třetí den bylo nahnuto k tomu, aby se to začalo lámat. v práci. roztěkaná, roztřesená, nesoustředěná. pekelně. totálně mezi světy. ani tady ani tam.

Febiofest jsem si v?ak nemohla nechat ujít. Cizí těleso, polskej film s mezinárodním přesahem. i kdy? mě tam docela srala celá řada momentů, objevilo se i pár okam?iků, kdy by se ve mně krve nedořezal. korporace jako nábo?enství. vztahy na povrchu a vztahy v pozadí, slu?by a protislu?by.

v pondělí odpoledne jsem opět vyrazila na Západ. doslova. a pochopila jsem, proč je cesta TAM v?dycky pocitově del?í. proto?e člověk jede odpoledne na západ. proti slunci. proto?e musí usilovně m?ourat, aby to na tý D5 do někoho nenapálil, anebo to někdo nenapálil do něj.
cíl: Bavorsko. teda vlastně Franky. proto?e severní Bavorsko neni ?ádný Bavorsko, ale jsou to Franky!!! a tak jsem jela celkem zvesela a říkala jsem si, ?e do Norimberku dobrý, ?e jedu furt rovně a pak se uvidí. jo, chyba lávky. u? kolem Weidenu mě navigace vyhnala z dálnice dolů. poddala jsem se, ač mi na monitoru svítilo, ?e mě čeká je?tě asi sto kiláků. co? by nebyl problém, kdyby se silnice stále nezu?ovala a? na míru, kdy absentuje prostřední dělicí čára, kdyby lesy kolem mě nebyly hust?í a hust?í a černěj?í a černěj?í, kdyby se nezačínalo stmívat, kdybych nezačala projí?dět jednu obec s roubenkama za druhou a kdybych jako největ?í highlight neprojí?děla serpentýny lemovaný dvacetimetrovejma skalama. Fränkische Schweiz. představte si to jako Česko-saské ?výcarsko. asi tak. jako krásný, jo. ale ne v sedum večer a ne, kdy? polo?ka kilometry do cíle narozdíl od času vůbec neubývaj.
no. pře?ila jsem. dojela jsem. skončila jsem v obci, kde li?ky dávají dobrou noc. v totálně autentickém, moderně rustikálním hotelu, kde je ? jak jsem zjistila dnes ? v?echno lokální a připravený s láskou. ale jako jo, ten pocit tady z toho mám. ?e se staraj. ?e jsem vítaná. a je to docela příjemný.
ale předev?ím tady vařej vlastní pivo Zehner. a to teda sakra stojí za to.

24/03/2015 @ 20:34 | permalink | komentáře (0)