Domácí úkol na pol?tinu jsem psala s německo-polským slovníkem

Ve čtvrtek jsem celý den zabila seminářem ve čtvrti, kam vlaky z hlaváku jezdí okolo stadionu. Ve čtvrti, která má atmosféru nejzapadlej?ího maloměsta a kde po ulicích chodí spousty lidí typu pono?ky v sandálech. Ani? bych samozřejmě chtěla kohokoliv jakkoliv kategorizovat. Během hodinové pauzy na oběd, ji? jsem trávila sama samotinká, poněvad? se svými spolukursovníky udr?uji vztah sestávající čistě z hallo, wie geht's? - danke, gut, jsem se tedy toulala ulicemi s maximálně dvoupatrovými domy. Sídlí v nich trafiky, výprodeje, tisíce pekařství a v neposlední řadě bufety s dvěma stolky na stání opodál uma?těného okýnka, za ním? se sma?í hranolky a wursty. Je fajn, jak si člověk v?ude mů?e koupit belegtes Brötchen za nehorázných 2,50, či hranolky o éčko levněj?í, anebo koblihu za vyděračských 80 centů - a Němci sami, plánují-li cestu do ciziny, u? předem vědí, ?e jim tyto útulné pekárničky budou chybět... Na druhou stranu, příjemnou kavárnu nebo hospodu s poledním menu aby člověk pohledal. Gemütlichkeit. Jíme doma, anebo klobásu/hranolky na stojáka v bufáči. Střední třída vymřela.

Dneska jsem za dvě hodiny proběhla centrum, abych zjistila, ?e na mě nikde nic nemaj. A? na ty krásný červený boty ve slevě. Ale zůstaly v obchodě. Pak jsem seděla v S-Bahnu, čekala, a? se rozjede, a poslouchala dva teenagery, kterak se baví o svojí finanční situaci. Mám na ka?dym ze svejch dvou kont 2 tácy. No, hezký. Druhý odpovídá, jak za cosi dostal dvě stovky. Počítám, nicht schlecht, pomyslím si. Druhý ov?em kontruje, ?e jemu na účtu od rodičů přistálo patnáct set. No pánové, kdo z vás to má?, abych citovala klasika. A pak přemý?lím o tom, jak pro mě pocitově 20 euro představuje daleko men?í obnos ne? těch odpovídajících 500-600 Kč...

05/06/2009 @ 22:54 | permalink | komentáře (1)