proč jít na fes?ák? samozřejmě ?e ne kvůli muzice...!

Já idealista. Vyrazila jsem na hodinovou cestu upoceným vlakem proto, abych viděla dvě kapely, z nich? za to stála jen ta jedna; Whitest Boy Alive. Festival zadarmo v malebném prostředí na břehu řeky Ruhr nav?tívil kdekdo. Emo-mláde?, rodiče s dětmi, lidé středního věku a skupiny v?emo?ných Asis. A (ne)překvapivě málo mlaďochů s Migrantenhintergrundem; stejně jako u nás člověk na koncertech potká Čechy, tady se publikum taky sestává ze starousedlíků.

Pozorovala jsem emo-děti a o?ralý rádoby-punkáče a vůbec v?echny ty typy s umělohmotnejma kelímkama s pivkem a říkala si, ?e svým přestěhováním se na Západ a absencí na českejch fes?ákách o nic nepřicházím - a o co víc: skoro jsem nechápala, jak jsem mezi lidma tohohle typu mohla trávívat tolik času!

A pak začala hrát kapela z Berlína s norským zpěvákem, kterej vypadá jako největ?í nerd - ale dnes koncertoval v epesním tričku v letos moderní lososové barvičce. A já jsem si říkala, ?e tohle teda jo. A ?e mi muzika přecejenom chybí. A zase jsem pozorovala ten poměrně homogenní dav, kde nikdo příli? nevyčuhoval (a? na slečnu, která měla v u?ní dírce místo nau?nice tampón) a kde nikdo nehrál na to 'já jsem tak stra?ně alternativní a jinej a originální', tak?e nebyl prostor k tomu, aby se tihle v?ichni trendaři nakonec stejně do davu slili. Uvědomila jsem si, ?e z Ruhrpottu je do Berlína prostě příli? daleko - a Kolín ho v tomhle ohledu prostě suplovat nedoká?e. Do Kölnu se nestahujou umělci z celýho světa. Kreativita se koncentruje do sídel komečních televizí. V sousedním Düsseldorfu jsou to pak reklamky. Mrzkost.

A pak v?dycky nutně dojdu k úvaze, co mi ten skoro-rok tady dal. Je?tě silněj?í přesvědčení o tom, jak je pro mě ?ivot v provincii rozčilující a dlouhodobě nesnesitelnej. Jak je v Praze blaze. Sorry, prostě to tak je.

Myslela jsem si, jak se ze mě stal společenskej tvor - na úkor kultury je pro mě důle?itěj?í bejt s lidma. Ale přesvědčila jsem se o opaku. Pořád je?tě pro mě kultura má nějakou hodnotu. Pořád je?tě mě mrzelo, kdy? se moji spoluerasmáci víc věnovali svým pivíčkům a papírkům s obsahem ke zkouření...

Pedro pojede do Holandska. Hele a nemohl bys mi něco přivézt? ptám se ho bezelstně. Jo, jasně, kolik toho chce?? kouká na mě trochu nevěřícně. No, já jsem myslela holandský ara?ídový máslo...

01/06/2009 @ 22:32 | permalink | komentáře (0)