Proletentoaster nikdo neříká. Tady se to jmenuje Assitoaster! (Solárium)

A tak jsem těm nevěřičům a pochybovačům slíbila zázrak. Doma jsem na hodinu a půl vrazila fla?ku Gambáče a fla?ku Kozla do mrazáku a trpělivě vyčkávala. Po jedenácté u? ten, který umí v?echny jazyky na světě, otvíral první z lahvinek. Parádně vychlazený zlatavý mok prolil svým hrdlem, pak hrdlo ke rtům přilo?ili Bulhaři a Tunisané. Mělas pravdu, fakt je lep?í.

Na? - Wie geht's? - Alles klar? - Danke, und dir? - Gut! - ??? A pak se začervenal, vědom si toho, jak redundantní byly druhé dvě části jeho vítacího monologu. A pak jsme se spolu bavili skoro dvě hodiny v kuse.

V Praze jsem byl, kdy? mi bylo ?estnáct. Ale tehdy jsem to samozřejmě nedokázal docenit. To jsem akorát hledal, kde si nejlevněj? koupim tenisky a kde se najim u Mekdonalda, vyprávěl mi ten, co se následně rozplýval nad Gehryho bankou v Berlíně a nad jeho barákama v düsseldorfskym přístavu. Maj stejný vokna, říkám na adresu Tančícího domu.

Dal?í člověk (u? třetí?!) mě přemlouval, a? se přidám k fanou?kům salsy a začnu chodit na kursy. A pak Polka prohlásila, ?e polka je českej tanec. My Če?i se nezdáme.

Ty jako Ital má? prostě oheň v krvi, padlo později během hovoru. No tak to byla le?. ?e je člověk Ital, je?tě neznamená, ?e má oheň v krvi. To je blbost, bránil se ten, o něm? byla řeč.

Bere mě za ramena a ukazuje na souhvězdí. Támhle to, to je ?tír. Na chvíli se zamyslim. Má? pravdu, v létě je na jihu. Pauza. A to ví?, ?e jsem ?tír? ptám se. Ne, vá?ně?! Nevěřim mu to.

02/06/2009 @ 18:29 | permalink | komentáře (3)