třetí moře. a to je teprve duben.

Plním předsevzetí. Čtu. Cestuju. Chodím za ?ivou kulturou. Jen s těma filmama to není moc slavný. Ale tak člověk nemů?e mít v?echno, ?ejo.

O Velikonocích Basel, Zürich a Konstanz. V půlce dubna Fehmarn a Ostsee a Hamburg. Absolutní německý jih. A skoroabsolutní německý sever.

Wandu jsem prokaučovala. Tocotronic nikoliv. Rockovým nasazením na sobě kapela svoje dva a půl kří?ku vůbec nedala znát. Zněli syrově a surově. Roh und rau. Reflektory podezřele často problikávaly v barvě duhy a v publiku byl nečekaně vysoký podíl mu?ů. Celý ?ivot jsem byla skálopěvně přesvědčená o tom, ?e Tocotronic jsou kapela pro germanistKy. Nejsou. A uznávám, ?e ve Stuttgartu se asi ?ádný germanistky nenacházej. Spí? strojaři, ajtáci a tak. S ně?nými du?emi. Bylo to krásný.

Při svojí poslední náv?těvě domoviny jsem dostala knihu Za Alpami Davida Zábranského. Po v?ech těch výkřicích na těch internetech, jak si jako autor mů?e dovolit něco takovýho napsat, jsem moc nevěděla, co čekat. No hele, parádní čtení. Jako prdel na hrnec pro děvče z ČR protloukající se v Dojčlandu aka ekonomickýho imigranta na Západě. Skvělý insider vtípky. Báječnej pozorovací talent. Odvá?ný interpretace. Pravdivý. Potmě?ile se tě?im na reakce na německej překlad, jakmile nějakej bude. Mám chu? přečíst si toho od něj víc.

Beatsteaks. Seděli jsme nad pierogama v litevský restauraci v hamburském St. Pauli a rokovali o tom, jestli jsme ready to rock. Byli jsme. Online vstupenky, vyrovnání přes paypal a o den později cesta u-bahnem ke Sporthalle Hamburg. Já, de facto Berlíňan a dva dal?í nikdy jsem nebyl na rockovym koncertě. S Wegbier v ruce a s úsměvem na tváři. Za těch x let od posledního koncertu v LMB jsem zapomněla, ?e Beatsteaks jsou koncertní kapela par excellence. Jak jsem jen mohla! A hamburský publikum, na kterým vidí?, jak to pro?ívá; hudební město. To chce?.

19/04/2018 @ 20:12 | permalink | komentáře (0)