a po osmi letech na jihu. je?tě víc na jihu ne? posledně.

Leto?ní předjarní výlet mířil do Itálie. Řím. Neapol. Pompeje. Přípravu jsem nepodcenila, koukla jsem na La doce vita a pochopila, ?e bez koupačky ve fontáně Trevi to nebude vono. Početla jsem římskej Lonely Planet a furt se divila, jakto?e sakra ani jednou nezmiňujou Prázdniny v Římě. Mno, zmiňujou; jako Ein Herz und eine Krone. Němci, no.

Po zpo?děném letu na palubě Alitalia, v něm? d?usíky rozná?eli stewardi znudění na způsob vídeňských čí?níků a po půlnoční cestě autobusem zkrz páteční večer věčného města jsme zakotvili v ubytování. A pak začalo pr?et. A pr?elo skoro furt. Jen u Fontány Trevi na chvilinku vysvitlo slunce. Na koupačku to nebylo, ale na instafotku to stačilo.

V?ude byly davy. Docela peklo pro někoho, kdo davy děsně nemá rád. Nejhor?í davy byly ve Vatikánu. I přes předem zakoupený lístek a radostný pochod kolem fronty méně ??astných čekačů byla náv?těva expozic docela útrpná. Na prvním místě se nacházejí místnosti s freskama od Donatella (jo, taky jsem furt myslela na ?elvy ninja) a last but not least Sixtinská kaple, její? náhončí buzerujou turisty, aby sakra stáli uprostřed a aby proboha nefotili. Vskutku kulturní zá?itek. Ale jo, Bohovy a Adamovy ruce dobrý.

Co neminout? Jídlo. Pasta al dente. Carbonara nebo amatriciana. Artyčoky jako předkrm. Vino della casa. Červený! V sobotu večer Pigneto plný lokálků, vináren a ?ivota. Místo, kde se s váma daj lidi do řeči a divěj se, jak jste to tam na?li. Místo skrývající knihobistra připomínající Café v lese v době přerodu ze Shakespeare and Sons. Jo, dost mo?ná je Pigneto taková římská Krymská. Food corner v nádra?ní hale. Trattorie v Trastevere nebo v Monti s kapacitou zhruba 10 stolů pro dva.

Bavila mě ta kombinace starověkýho Říma, renesance a klasicismu. A zároveň jsem se ptala sama sebe, jestli v Římě vůbec maj nějaký prosklený mrakodrapy nebo tak něco. Na ka?dým kroku jsem se přistihovala utopená ve vlastní neznalosti a v chuti vědět víc.

Nicméně po ?esti dnech bylo na čase poznat tu pravou italskou Itálii... v Neapoli. Vlakem, co jel 300 km/h jsme tam byli za hodinu. Neapol je od Říma vzdálená zhruba jako Brno od Prahy. Lol. Člověk tam vystoupí na nádra?í a namotivován průvodcem a aktuálními událostmi na Slovensku a v ka?dém hned vidí mafiána. Docela peklo s takovým přístupem. Proto?e to město je synonymem pro chaos. V tomhle kontextu: zlatý Rumunsko!! Ale bacha, Neapol je něco jako kolíbka civilizace a nejdýl nepřetr?itě obývaný místo a směska tradičních i nových kultur. Mraky mopedů, absolutně ?ádný pravidla, matky táhnoucí za ruku děti přes silnici na červenou (jak jinak), smrad z výfuků a ?pína. Ale taky Aperol Spritz jako aperitivo za 3 ?, pestrá nabídka ovoce a zeleniny, ryb, móře, paláce jako kráva a neskutečný kontrasty mezi paninkama s kabelčičkama a babičkama, kterejm se do obejváku chodí rovnou z ulice. Spousta kopců. Spousta lidí. Spousta ?ivota. A zase famózní jídlo. Pizza s buvolí mozarellou. Mořský plody. Jako?emuffin baba promočenej rumem. A taky odpověď na otázku, na co se odkazuje Capri-Sonne a odkud pochází caprese. A furt ta chu? vědět víc.

Chu? je?tě podnícená náv?těvou Pompejí. Jednodenní výlet metrem (oukej, s-báhnem) de facto za Vesuv. Člověk vejde do města, který před dvěma tisíci let zaniklo ? a který zůstalo zakonzervováno. Člověk se přistihuje, jak hledá paralely v těch hromadách ?utrů, podivuje se parádním mozaikám pozor zlý pes ve dveřích panských domů, baví se nálevnami a co chvíli si přeje vrátit se zpátky a za?ít aspoň jeden den ve společnosti tehdej?ího obyvatelstva. Stra?ně mě překvapilo, ja se tam mísily kultury a vlivy - Egypt, Řecko, Řím. Jakoby se nechumelilo. ?ádný čistý dělení. ?ádný dórský - iónský - korintský. Ale směska. Mix. Mi?uňk.

Deset dní na jihu. Relax. Paráda.

A po dovolený jako před dovolenou. Jako křeček v běhacím kolečku. Achjo. Nsrt.

20/03/2018 @ 22:13 | permalink | komentáře (0)