s tim, co jsi o něm mluvila? - ne, s někym jinym.

u? zase ?iju tim stylem, kdy po otázce kdy má? čas? vytahuju diář, listuju a odpovím něco jako za dva tejdny. a ne, ?e by mi to nevyhovovalo - akorát to představuje ten opačnej extrém, ne? na co jsem posledního půl roku byla na?telovaná. a pak se přemlouvam, abych do toho Spunku vůbec do?la.

pokud mi moje ?kola doma sugeruje, ?e bejt novinářem je vlastně ?patný rozhodnutí, nabývám tady naprosto opačných závěrů - není nad kreativně-produktivní práci. proto?e nervovat se kvůli balíku, co do zítřka musí být ve Frankfurtu, to vá?ně nenaplňuje význam slova Traumjob. otázka druhá - a neméně zásadní - se týká kolegů. tak snad jsme v?ichni jeden tým, ne? řekl mi smířlivě jeden, kterýho pravidelně obtě?uju blbejma otázkama, kdy? něco nevim.

pak se na semináři díváme na film o německém novináři, který jel do Libanonu, aby psal o probíhající válce. film oskarového re?iséra Schlöndorffa natočený v raných osumdesátkách. nedokázala jsem se soustředit na výpověď - jak stra?ně mě ru?ilo, jak ?patnej film to byl; banální dialogy, otřesný obrázky, o hereckých výkonech taky pomlčme. pochopila jsem posmě?ky českých filmových fandů, s nimi? se obvykle vyjadřují o německém filmu obecně. o to vět?í překvapení mi připravily závěrečné titulky. v hlavní roli: Bruno Ganz.

provádím Vorbesprechung pro audio-článek, kterej chci v tomhle semestru dát dokupy. a z lidí tady padaj perly. já pivo moc rád nemám. a nevezme? mi za tejden fla?ku českýho? mystifikovat ?paněla, ?e u nás máme pivní zmrzlinu.

jak často tady mluví? česky? zeptala se mě máma. poněmčila jsem se. můj syntax a nadu?ívání členů o tom svědčí. ale taky to, ?e v květnu po ulici pobíhám se ?álou kolem krku. nicméně otázku jak se řekne Apfelschorle ?panělsky? stále je?tě nepokládám.

14/05/2009 @ 22:33 | permalink | komentáře (0)