Neni doma jako doma.

Kdy? jsem na ránem a nad prázdnou basou od Budvaru obsadila počítač s víc jak terrabytem muziky a začala svým dvěma spolupijanům dýd?ejovat, nechápala jsem jejich údiv. Nechápali, s jakou samozřejmostí jsem odklikávala Elvise a Sinatru. Někde v pozadí jejich pozitivního feedbacku jsem cejtila teda na, to ?e se? holka, ale nahlas to neřekli. Nepobrala jsem, proč vztah k hudbě pova?ujou za něco nev?edního. To ví?, dneska jede ka?dej v house. Aha.
A bylo to asi o týden později, kdy jsem z kolegiality překročila práh houseového klubu zde ve městě. Interiér mají fajn, tak?e chápu, podle jakého klíče chlapec studující architekturu vytipoval lokaci - nehledě na afinitu k hudbě. To neni hudba. Tančit se na to taky nedá. Ne zastřízliva, respektive pivo nestačí. A tak jsem raději konverzovala s kolumbijcem, co studoval film na Kubě a snil o studiích na FAMU. Kdy? pak vyhazovači dělaj stres, kdy? chceme jít ve čtyři ráno domů, ?e vzniknuv?í problémek musí ře?it Polizei, zadělaj si akorát na to, abychom tam u? znova nepáchli.
A tento týden jdeme z oběda v menze s kolegou zpátky do kanclu. Ptá se mě, jestli v pátek razím na Campus Total, co? je megaakce konající se ve v?ech gastrozařízeních, jimi? ná? kampus disponuje, a menza se na jednu noc promění v obří diskotéku. ?e váhá?, odpovídám. A jestli se prý sejdem v Sonnendecku. Ptám se, co tam hrajou za muziku. House.

23/04/2009 @ 19:42 | permalink | komentáře (0)