moje babička pochází z Kaliningradu, řekla holka z Drá?ďan

kluk v Lederhosen seděl v metru na sedadle naproti mě. černý tričko, kolem krku známka jak z U. S. army, vytepanej blond účes (nahoře del?í, po stranách krat?í) a ocelově modré oči. jen ta jizva na tváři mu chyběla k dokonalosti vzezření člena bur?áckého spolku. koukala jsem se na něj a potutelně se usmívala pod vousy. tvářil se znepokojeně. ptala jsem se sama sebe, zda plní bobříka odvahy či sebeovládání, kdy? jezdí metrem přes Kreuzberg, kde je přirozeně jediným opravdovým svého druhu v celém vlaku.

rozlučkový piknik. drby. kdo se s kým kamarádí. fale?ná přátelskost. tak proboha proč. kolik přátel nám z tohoto roku zůstane. kdy? se ptaj lidi, kteří nezůstanou. rozpolcené pocity. kdo asi vná?í small talk do neformálních setkáníček.

budi? peníze! a budou. a budou mít takovou hodnotu, v jakou budeme věřit. plave nám to celý trochu na vodě.

chybí mi v če?tině slovo Nische / niche / nisza. nejsem si jistá, jak funguje ekvivalent výklenek nebo nika. nebavíme se tady toti? o zdech, ale o niche na trhu. nejdřív díra na trhu, potom segment? #jedenjazyknestačí

rozhovor v koncernu. dojdete nám představit výsledky, ?ejo? no, mo?ná bych tu diplomku skutečně mohla psát německy.

v podvečerním sluníčku jsem si to ?trádovala podél autostrády někde ve východním Berlíně. m?ourala jsem do nebe, na něm? se rýsovaly siluety rudé radnice a televizní vě?e. a chtěla jsem tady zůstat.

25/07/2012 @ 17:23 | permalink | komentáře (5)