voheň, vokno, volej, vopruz, vona, vobilí, vomáčka, vovoce, vole!

polo?ila jsem se do dal?í fascinace, respektive akorát u mě po roce znovuo?ila fascinace Ukrajinou. a to jsem tam ani nemusela být. stačilo sedět dvě hodiny se dvěma ukrajinskejma fiftýnkama nad jejich fo?ákem s obrázkama kdečeho. dvě hodiny pojaté jako jazykový kurs. lekce jedna. bavila mě redukce samohlásek na I: most => mist / dům => dim / Lvov => Lviv. ale úplně nejvíc mě bavilo předsunuté V u slov, která v jiných slovanských jazycích začínají na O. beru to jako ospravedlnění pro to, jak my středoče?i mluvíme. a vo tom to je.

ve čtyři ráno na zastávce metra jsem si znovu uvědomila celou tu tíhu zodpovědnosti, je? mi padla na bedra v ně?ném věku jedenácti či dvanácti let. a ?e to byl pěknej balvan. a samozřejmě ten vliv poci?uju je?tě dneska.

kdy? pobírá? sociální podporu, tak dostane? v biopotravinách je?tě 20% slevu.

vdát se, proto?e to společnost očekává. jak mi jí bylo líto. a jeho taky.

A: napsala jsem v?em, ale na ten nejdůle?itěj?í mejl jsem samozřejmě neodpověděla.
B: mo?ná jsou tvoji přátelé důle?itěj?í.
má recht, holka.

?ly jsme na farewell sushi, ale skončily jsme ve středomořské vývařovně. takovej lep?í turek to byl. a pak jsme se s umělými knírky vyblbly ve foto-automatu. a pak je?tě nejlep?í kaiserschmarrn jako desert. a pak jsme Francouzce udělaly pápá. bude mi chybět. hlavně věta to znám, to vaří moje babička!

16/07/2012 @ 22:33 | permalink | komentáře (0)