hra na banální ?vatlání, aneb small talk

zavřela jsem se na víkend sama doma, abych si to srovnala. tak přece ?iju, kdy? jsem tady. v zajetí.

a pak jsem v pondělí vyrazila kalit po česku. na původně punkovou kapelu, která někde sly?ela, ?e teďka letí indie, a sna?í se do tý attitude napasovat, ale zoufale jí to nejde. tak?e jsme jí my s nosem nahoru dali ?anci na dva songy a pak jsme vypadli. co hospoda, to pivko nebo dvě. hlasitě nadávající pan Umělec. mno?stevně tady opravdu dávám víc kousků ne? tam. ale to je prej jenom přechodná fáze. kdy? to tvrděj na?i, tak to musí bejt pravda.

eskalace. mo?ný zadostiučinění. několik u?klíbnutí. koulovat se ve tři v noci. a pár vět, který by stálo za to citovat, ale já budu kolegiální. pohled do výstřihu. a předstírání, ?e to nevidim. to je součást tý východní hry, co tě tak pobavila. proto?e si dělám prdel z lidí i tady. ale neměj mi to za zlý. jsem furt stejná, akorát to víc maskuju.

a jestli je prej rozhovor s českejma studentama na kolejích stejně tak dobrej jako ten s těma v Dortu. no jasně, ?e neni. přesto?e jsem tvrdila, ?e tady ty kecy jdou víc do hloubky, tak jsem to mo?ná nucena přehodnotit. jak v čem. jak s kym. nicméně: TAM se člověk nesetká s výsmě?ně trestajícím pohledem, kdy? řekne něco, co ví. to je to, co mě TADY odjaktě?iva sralo. v?ichni musíme bejt stejný, mít stejnou zku?enost, hlavně, aby nikdo nevyčuhoval. nikam. mezi vysoko?kolákama mě tenhle postoj v?dycky pekelně zará?í.

smát se.

24/02/2009 @ 14:29 | permalink | komentáře (0)