fotky v peně?ence jsou zlo nejzlej?í

Korben Dallas v Rock Café. krásnej koncert. silnej. totálně civilní. radostnej. a bylo úplně jedno, ?e vět?inu set listu tvořily písně z nový desky, který, troufám si tvrdit, vět?ina publika sly?ela poprvý. aby člověk potkal celý Slovensko pokupě, musí do Prahy.

v?ude je to stejný. dostávat se lidem pod ků?i. nechat je odhodit roli, kterou hrajou, proto?e si myslej, ?e se to od nich očekává. nakonec jsou ale přirozeně tohle ty situace, ve kterých si lidí vá?ím nejvíc.

A: nikdy jsem se nenaučil pořádně česky, mluvím jako cikáni z východního Slovenska, co při?li do Čech, takovej ten mix.
B: hm, nebo jako ministr financí. a kam ten to, panečku, dotáh.

jaká je tvoje obblíbená značka? nevim. fakt nevim. pokud budeme v?echny, kdo něco produkují (=produkt) vnímat nikoliv jako tvůrce, ale jako značku, jsem schopná vyjmenovat desítky kapel, spisovatelů, nakladatelství, institucí. mluvíme-li ale o producentech hmotných statků, mám problém. zcela upřímně nezvládám budovat si vztah zalo?ený na emocích ke kusům oblečení/kosmetiky/nevímčeho jednoho (sic!) výrobce. ano, jsou třeba mladí designéři, jejich? práce mě baví. ale u? to není tak, ?e bych zmírala touhou něco z jejich výrobků vlastnit.

no, já nejsem moc kreativní. // zásadně odli?né vnímání starých kádrů a mladé krve.

jen?e kdy? já jsem sarkastická, i kdy? jsem vlastně spokojená.

25/10/2014 @ 11:29 | permalink | komentáře (0)