a kdo si myslí?, ?e je normálněj?í?

ukrajinskej večírek pro pár lidí. do prázdnýho sálu tak aspoň nachystali stolky se ?idlema, a? to tam vypadá jak v kabaretu. atmosféře nějaký sklepní klubokawiarni ve Lvově se to sice asi nevyrovnalo, ale přesto to bylo fajn. Zapaska. prej tady hrávaj. folk pro 21. století. folk hranej na udělátka. ruchy, ?umy, zvuky. východoevropská tě?kopádnost. divně vzorovaná sukýnka nad kolínka a tlustý punčocháče.

jít do kina na jeden film. vrátit se domů po dvou. filmech. pivech. náhodných setkáních. Florenc je magický místo.

mám rozpolcenej ?ivot. na profesní a volnočasovej. jako kdybych byla dva různý lidi. jak dlouho je tohle udr?itelný?

sklidit výsměch za doznání se k zálibě v rozjímání. hurónský smích, posměch. ...zpátky do vlastní ulity. proto?e přesně tenhle typ neporozumění je to, co nejvíc bolí.
nutnost filtrovat témata. aby člověk pře?il. a nezraňoval v důsledku sám sebe.
koupila jsem si novej mejkap. = OK.
v neděli budu ?ehlit. = OK.
cvičim Jillian. = OK.
budu dělat hummus. = ?patně... co je wtf hummus?!
jedu do Polska. = ?patně... proč proboha na východ?!
jdu do FRA. = ?pantě... maj tam taky nějaký normální kní?ky? třeba Nesba?
zaujal mě film / kniha / divadlo / muzika. = z principu ?patně.
...ale přesto vim, ?e moje cesta je správná. aspoň pro mě. a ?e se to v pozitivnim vrací.

baví mě, jak mejch sladkejch ?estnáct prosezenejch u HTML, CSS & PHP (mimo jiné) namísto v barech pro slečinky a snobíčky nese o 10+ let pozdějc svoje ovoce. proto?e teďka lusknutím prstu obcházím defaultní nastavení řezů písma v redakčním systému, chápu, jak asi funguje a co je v?echno za tim. a nejsem po celodenním ?kolení úplně hotová, ba naopak namotivovaná. ty udělá? to slo?itý a my zařídíme to jednoduchý, jo? s radostí největ?í.

koncem vej?ky jsem se durdila nad humanitníma vědama. nad tim, jak plavou na vodě, jak v nich jde jenom o umění argumentace kolem vlastního přesvědčení. teď, ve svém ?ivotě racionalizovaném a? na půdu, jsem ráda za ka?dý výlet do nepou?itelnosti, nepraktičnosti, do světa hrátek o ničem. vrátila jsem se ke Knize neklidu Fernanda Pessoy. a třeba ji po pěti letech konečně dočtu?

víkendový zábavky pro korporátní děti. zachraňuju jídlo. ...nebo svoje svědomí?!

člověk má strach z toho, čemu nerozumí. a nehmatatelný věci jsou pro prakticky zalo?ený lidi asi prostě nesrozumitelný.

...ale chce? bejt normální?

přemý?let pozitivně!

18/10/2014 @ 12:13 | permalink | komentáře (3)