Čína je toti? děsně perspektivní...

Tak jsme dneska chtěly jít s Pavlou do kina na ?ivoty těch druhých, jen?e se promítalo v malém sále Světozoru a bylo vyprodáno. ?koda. Seděly jsme teda aspoň nad Kofolou a shodly se překvapivě na mno?ství věcí; herci, filmy, kní?ky, ?ivot. Jenom ve své v?eobjímající naivitě odmítám podřizovat ve?kerý svůj ?ivot společnosti, abych byla jejím úspě?ným a platným členem. Dělat některé věci jen pro efekt a jiné nedělat, proto?e nejsou dost chic. Nechci být jen nějakým způsobem ceněný kontakt, polo?ka v telefonním seznamu v něčím posh mobilu. Kontakty jsou fajn. Zdravá dravost taky. Ale v?echno má svoje meze. I moje naivita. Smiřuju se s kariérou ?eny za plotnou.

Za odpoledne jsem přečetla Londýnský zpravodaj se hlásí od Karla Kyncla. Moc příjemný čtení. Nikdy bych si nemyslela, ?e je?tě po deseti letech mů?e být zajímavý číst si rozhlasové zprávy - přesto?e mnohdy se vlastně jedná spí? o publicistiku. Británie pohledem člověka, který v ní sice ?ije a má ji velmi rád, ale přesto místy odhazuje věcnou laskavost za pěkně ostrý cynismus.

K tématu Čína doporučuju "cestopisný" článek Ďáblova ?eleznice dobyla nebesa Jaroslava Pa?mika v čísle 52/2006 časopisu Respekt. O cestě vlakem skrz Čínu s cílem v Tibetu. Kdy? autor článku vytáhl ve vlaku mapu Číny, jeho spolucestující Číňan se ho bezelstně ptal, co ?e to má. A kdy? se novinář tázal, jak se v čínských ?kolách učí zeměpis, dozvěděl se, ?e tamní učitelé plně spoléhají pouze na ?ákovu představivost...

06/01/2007 @ 00:58 | permalink | komentáře (2)