kdy? se alkohol stane z prostředku cílem...

...má? problém. o?rat se, poblejt se a skončit kdoví s kým a kdoví jak, abys měl téma hovoru (jediné) pro dal?í chlastání? nebralo mě to v patnácti, nevím, proč by mělo teď. aneb přesto jsou takovýhle akce děsně u?itečný z hlediska poznávání týhle pomatený společnosti. jen?e pak se cejtí? tak sám, mů?e? si číst, třeba O my?ích a lidech, anebo taky mů?e? vypadat duchanepřítomně a vypnout. vypnout a odpočinout si. reálně, změna prostředí ti dělá dobře, zbytek tě nemusí zajímat.

update 23:16: přemej?lim o tom, co jsem napsala. nemám v úmyslu se někoho dotknout, jenom mám prostě přetlak. stejnej přetlak, jaký jsem cejtívala v těch patnácti, kdy to docházelo tak daleko, ?e jsem začala dávat za pravdu tvrzení mluvit stříbro, mlčet zlato a měla se sebou docela problém. dneska si tenhle jev doká?u vysvětlit, ale příjemný to pořád neni. od setkání s milejma lidma chci víc ne? tlachání pro zabití času.

ad samota; v?dycky jsem měla tendenci prohla?ovat, ?e bych mohla ?ít buď ve velkoměstě nebo na samotě, nic mezi tim. mám sklony k samotě. ?ádnej kolektiv velkoměsta neexistuje.

miluju o?untělý vlaky českých drah, druhá třída, červený sedačky, nefungující topení a poblikávající světlo. miluju stahovací okna a poezii cestování v uličce na zemi. miluju koukat se z okna jedoucího vlaku na ubíhající krajinu za ním. miluju trasu praha - bene?ov - soběslav - tábor - olbramovice - veselí nad lu?nicí - české budějovice. jsem sentimentální.

16/12/2006 @ 21:39 | permalink | komentáře (15)