Berlín taky neni hezký město. Ale aspoň to tu ?ije.

Umřel mi počítač. Moje závislost na něm je ?ílená. Já si od něj dovedu dát voraz. Kdy? si ten voraz naplánuju. V létě, kdy? jsem někde pryč. Ale ne krátce před koncem semestru, kdy mám fungovat na 120 %. Achjo.

Střípky z velkoměsta. // Sedím v metru. Vedle mě nějaká holka. Vytáhne obrovskej látkovej kapesník a nahlas smrká a rozmáchle si otírá nos. Je nechutná. // Solidně vyhlí?ející chlápek vleze do high-end parfumerie. Popadne první flakon Aqua di Parma a zuřivě se navoní. A zase kráčí pryč. // Bez potvrzení o přihlá?ení k pobytu jsem občanem druhé kategorie, aneb nepřihlásila jsem se do knihovny konkurenční univerzity. // Na hlaváku jsem si dala čínu. Tu samou co minule. // Začala jsem rozdávat vizitky a dostávám pozvání na kafe.

Jak aktivovat lidi pro rozvojovou spolupráci? Spousta mimořádně talentovaných studentů s jedním a více stipendii od presti?ních nadací. Opět se diskutovalo jaksi am Problem vorbei, opět jsme se k jádru pudla nedostali. Pak mám v?dycky nutně pocit, ?e ztrácet slova snad ani nemá cenu. Tak bychom s tou pomocí mohli začít třeba u na?ich východních sousedů. A my východní sousedé bychom se mo?ná u na?ich západních sousedů mohli vynasna?it, aby překonali tu aroganci.
A co to vlastně je ta rozvojová spolupráce? Proč pro to Němci mají celé ministerstvo? Co tím sledují? A proč mají občané ve svém volném čase a ze svých příjmů zachraňovat třetí svět? Je to zase ta privatizace profitu a socializace ztrát? Sna?it se uzákonit nutnost etického jednání firem je politicky neprůchodné. Necháváme to na dobrovolnosti, řekl člověk z ministerstva.

19/01/2012 @ 09:52 | permalink | komentáře (0)