pacifisti prostě jako nemaj dostatečný národní cítění

lednici jsem si zdárně zaplnila. i nejmen?í z brokolic mi vyjde na čtyři porce. zkuste prostě vařit pro jednoho! vařte tak, aby příprava pokrmu netrvala déle ne? dvacet minut. a skončíte na těstovinách na milion způsobů a na kuskusu. jako já.

co den, to polskej film. umí!

byla jsem ve městě. v?ude slevy. ale já nic nepotřebuju, přece. stejně jsem vlezla aspoň do biopotravin, ?e okouknu, jaký mají obilí a dal?í zrní. chtěla jsem kroupy. kroupy essen, toti? Graupen. nějaký měli, ale ne p?eničný. tak jsem je tam nechala. popadla jsem něco, co vypadalo jako kuskus (ale je to proso!). fajn. pří?tě tam půjdu se slovníkem.

analyzuju si tak propagandu. pak se nad ní setkáme se spolu?áky. no to u? Göring říkal... chvíli na mě zara?eně koukaj, ne? mů?u pokračovat dál. to je to já nejsem nijak py?nej na to, ?e jsem jako Němec, to cuknutí, co v?dycky následuje, jakmile se nějakej cizinec by? jen okrajově zmíní o nacismu.

a ano, musim se přiznat, ?e mi ten erasmáckej ?ivot chybí. ?e mi chybí intenzivní se setkávání se s lidma z celýho světa nad banálníma tématama. jako poslední tři roky, ?e. furt jenom zachraňovat budoucnost Evropy je prostě namáhavý.

07/01/2012 @ 22:00 | permalink | komentáře (0)