Vánoce 2.0: plácám vosí hnízda za zvuků breakbeatu z Rádia 1

chci si myslet, ?e pomáhání holkám do kabátu zůstává v kategorii laciných gest typu já vim, ?e je to blbost, ale ?e ti to udělá radost. v?echno ostatní by bylo poněkud nevhodné.

A: má rýmičku, tak neni tak povídavej jako jindy.
B: nojo, chlap s rýmičkou.

B: a hádej, kam chodila do ?koly, to bude? mít radost!
A: V?E?
B: teda ty se?! na zemědělku!!

kde sakra vezmu nějaký dal?í ukrajinský opus?

filda, aula 131. sedím a? vzadu. neobvykle. a pořád mě děsí duch Úvodu do jazyka. alma mater. by? jsem vlastně celkem ráda, ?e do dřevěných lavic u? neusedám.

paní kolegyně, je vidět, ?e vy krev nedarujete, jinak byste toti? věděla, ?e je mo?né si to odečíst z daní. #oblíbenýkolega #perlí #dencoden

We forget most of our past but embody all of it. (John Updike)

pol?tí dělníci nám na chodbách na zeď pověsili plakáty metr na metr. na patře, kde sídlí reklama, jsou pastelky. na patře právníků a účetních je diamant. na patře personálního a IT jsou para?utisté řítící se dolů ve volném pádu. nakolik jsou plakáty tematické, vystihuje postřeh chlapců z IT to abychom si ka?dý den připomínali, ?e ka?dý z nás kdykoliv mů?e dostat padák. #sotrue

bezedná upřímnost není úplně to, čeho se na pohovoru chceme dočkat. // tak... chtěl bych dělat něco s počítačema // ty Lotusy budu je?tě muset doskillit // je to jako pinkat si míčem přes sí?. je to jako stát na dvou stranách stejnýho hři?tě. je to o pochopení, ?e jde o hru. hrát. přihrávat. a dělat kličky. ale nenadbíhat si na smeč. a začíná to u? úvodním small talkem dáte si vodu? a jakou jste měl/a cestu?

20/12/2013 @ 20:36 | permalink | komentáře (3)