přemý?lím, nakolik novináři v jedné redakci kopou za tým a nakolik jsou sólisty

Po pěti měsících ukrutnýho flákání se, jsem se opět začlenila do pracovního procesu. Po pěti měsících postupný re-socializace, kdy jsem si kontinuálně přibírala dal?í a dal?í aktivity a povinnosti. Tu přítelování na e-mailu pro zahraniční studenty, tu doučování němčiny svědomitých studentů se strachem ze zkou?ky. Po pěti měsících jsem se začlenila do pracovního procesu v německém kolektivu. A opět je to nekonečně poučná zku?enost. Opět se přesvědčuju o tom, jak je nemo?né, abychom na určité věci nazírali stejně. Byli jsme socializovaní v jiném systému, byly v nás vkládány jiné hodnoty, jiné akcenty.

A pak jsem dva večery strávila hovory o zařizování bytů a zjistila, ?e k tomu nemám co říct. Třeba za čas... Taky jsem začala chápat důle?itost pozice interní komunikace. Přečetla jsem parádní scénář. A večer co večer mám dilema, co dělat.

03/02/2010 @ 22:24 | permalink | komentáře (0)