nejlevněj?í Guinness v Dublinu maj na leti?ti

Kdo by to byl kdy řekl. Do města nad řekou Liffey jsem se po půl roce vrátila s jediným cílem: pořídit si pohlednici. Failed.

Utekly jsme novoročnímu ?ílení. Utekly jsme do města, kde přesně před 20 lety samozvaná nejlep?í kapela na světě natočila jeden ze svých nejlep?ích ?iváků. Utekly jsme před rachejtlemi a petardami, televizním programem s hvězdami nekonečných seriálů. Utekly jsme před napjatými vztahy i nevztahy.

Nový rok ve foyeru na?eho hostelu. Se dvěma lahvema bílýho a lidma z celýho světa. Se zvlá?tním člověkem z Alja?ky, se třema Brazilcema, s klukem z Malawi a s Francouzem, co ode?el z domova hledat ?těstí ve světě. V jedenáct to tam zavřeli, davy se přesunuly do Temple Bar, my do sklepa, kde jsme rozvalené na ko?ených sedačkách odpočítávání posledních okam?iků starého roku prokufrovaly, bo irské televize tuhle neudálost nepro?ívají tak, jako ty české, a tak v ten rozhodující okam?ik s chladnou hlavou pustily reklamy.

Ve snaze strávit prvního na plá?i jsme se proklouzaly po zamrzlých chodnících, leč k cíli jsme nedospěly. Tři centimetry sněhu patrně představují nepřekonatelný problém i pro irské silničáře, jinak si nejezdící double-deckery dublinského eMHáDéčka vysvětlit nedovedu. Časem se nicméně oran?ový nápis out of service na jejich čumáku změnil na zelené názvy stanic a my mohly přes celé město pokračovat na výstavu fotek ze city that never sleeps. Kulturní zá?itek jsme spláchly Guinnessem v dřevem oblo?eném báru v Temple Bar, v něm? konzumenty svou hrou na kytaru a zpěvem ob??astňoval jakýsi hudebník. U2-hity prokládal irskými lidovkami a my ztichly ve chvilce zamy?lení. Nostalgie.

Poslední noc jsme se na na?em 14lů?áku moc nevyspaly, proto?e jakési dvě inteligentky vstávaly ve 4 a ne?inýrovaly se rozsvěcet, práskat dveřma a nechat si vyzvánět mobil v době, kdy ode?ly do koupelny. Ale co u?.

Doma dobře. V?ude nejlíp.

03/01/2010 @ 15:09 | permalink | komentáře (2)