netvářím se mo?ná nejvíc statečně - z toho chce se mi smát

Slo?ení turistických skupin v Amsterdamu je pozoruhodné - od německých babiček přes americké ba?ů?káře a? po britské drinking teams. Ka?dý krok ulicemi protnutými kanály a lemovanými stromy znamená srá?ku s kreativní atmosférou. Jsou to vykachličkované zdi okolo vchodových dveří, jsou to místní sedící na ?idličkách před svými domy s dveřmi dokořán, skrze ně? je vidět doslova a? do kuchyně, jsou to obchody s uměním i cetkami. A lidi, kteří přemý?lejí o tom, co si vezmou na sebe, Holanďanky v sukních (v kontrastu k Němkám zásadně v kalhotech). Klid a pohoda, v?udypřítomná nasládlá vůně, sem tam s dou?kem zápachu sýru nebo ryb. Jsou to pouliční trhy, kde vedle sebe stojí starousedlík se svými několikakilovými CHoudami a novousedlík odřezávající ze ?pízu maso, jím? zaplní tvůj dürüm. Na hři?ti opodál čutají jejich děti společně do fotbalovýho míče. A v?ichni mluví holandsky. A kdy? je oslovím anglicky, odpoví mi s perfektním přízvukem přátelsky zpátky. Pokud je tohle předobrazem sjednocené Evropy (copak jen Evropy, světa!), pak říkám ano.

O to vět?í ?eď člověka zasáhne po návratu do Ruhrpottu; nuda, únava, vlastní píseček. Proč v Nizozemí integrace (zdánlivě?!) funguje, ale v Rajchu není mo?ná? Tady ka?dej dělá jenom sám na sebe...

Polibek liberálního prostředí, jaká volnost! Sedět na břehu kanálu, v jedné ruce kus holandského sýra, na zemi vedle sebe dal?í dva druhy a taky lahev vínka. Koukat do vody, mávat lidem na plavidlech (inzerát: hledám mu?e s lodí...) a nechat se připalovat od sluníčka. Obdivovat se architektuře tradiční i té nejnověj?í, třeba v podobě největ?í knihovny v BeNeLuxu, kde mají v oddělení pro děti Macy. Chodit na bagety do Alberta a doufat, ?e jednou bude mít v Česku stejně ?irokou nabídku rozinkového chleba a ara?ídového másla. Nav?tívit buddhistický chrám i rossebuurt. Přecházet na červenou, bát se cyklistů víc ne? řidičů a chtít tam ?ít.

25/05/2009 @ 09:49 | permalink | komentáře (0)