kdy? v báru houstne dým...

Skončila dvouhodinová předná?ka z dějin filozofie, kde nám paní profesorka v podstatě opakuje toté?, co jsme sly?eli v ZSV na gymplu, leč mám to povinný, tak?e se z toho nevyvlíknu.
Jani, jdem na bar! povídám rozjařeně spolu?ačce, vrhá na mě nechápavě nevěřícnej pohled.
myslim ?kolní bufet... objasňuju poněkud zklesleji nepochopený vtip. Stává se z toho tradice, trávit čtvrteční prázdnou hodinu v bufáči; nad kafem, nad koblihou, nad zápiskama z fonetiky, která následuje a při ní? Jana krčí čelíčko a nelibě si povzdechne, ?e jí tohle úplně zničí její leta budovaný přízvuk. Jo, to je pravda; minimálně v tom, ?e člověk přestává přemý?let o tom, CO říká, ale plně se soustředí na to JAK.

Večer jsem konečně očekovala stránky svých tříd na spolu?áci.cz, abych zjistila, jak jsem jednak propásla u? asi dvacet hospod s ?urnalistama (?koda v?ech nevypitých Kofol u La?anských!) a taky, jak kolegialita funguje i na V?, a mo?ná je?tě lépe dota?ená ne? kdy dřív. O instruktá?ních mejlech od druháků pomlčím :-)

A čím dál tím víc se tě?ím na maturi?ák. Ach, ta sentimentalita...

10/11/2006 @ 00:02 | permalink | komentáře (9)