kdy? u? ani kafe nepomáhá

Minulou neděli jsem zase zapracovala na roz?iřování svojí knihovničky, zakoupila jsem si divadelní hru Jaroslava Rudi?e a Petra Pýchy a deníkovou kní?ku Tobiá?e Jirouse, tu jsem si dneska vzala na trip do knihovny na Opatově (cesta tam a zpátky mi trvá víc jako hodinu). Dočetla jsem se tařka na jeden zátah asi do půlky. Baví mě to. Asi před rokem jsem pana autora sly?ela předčítat a zaujal mě tak, ?e jsem si s my?lenkou si to přečíst celý od tý doby pravidelně pohrávala. Endlich. Líbí se mi i reálie, který jsou mýmu ?ivotu tak blízký; chození do Akropole je mým denním chlebem, hudba, kní?ky, pachu? provinčnosti na?í země... Jo a jmenuje se to Ne? vodopády spadnou.

...a dneska jsem spala skoro celý odpoledne a pořád mi to nestačí. a přes tejden se sna?im spát ka?dej den oněch ideálních 8 hodin (co? se mi v dobách na gymplu obvykle málokdy dařilo), a přesto jsem čím dál tím víc mrtvá. Pitnej re?im se dodr?ovat sna?im, jim nepravidelně, ale jim, a mám zvý?enou potřebu jíst cukr. Neni to chu?, je to tělesná potřeba, se spolu?ačkama jsme se na tom shodly. My?lení je vyčerpávající :-)

A zejtra chci jít na výstavu fotek a večer na Sedmičku na The Robocop Kraus, jak pí?e Reflex (a ne, ?e bych to nevěděla), byl by hřích nechat si je ujít...

27/10/2006 @ 23:01 | permalink | komentáře (7)