zwischen Wonne und Schmerz

Dočetla jsem na dobrou noc Paní Bovaryovou. Nepamatuju si, kdy jsem měla čest s tak strhujícím románem klasickýho střihu; a zda vůbec někdy... Jeliko? jsem nebyla s to usnout, sáhla jsem do hromádky kní?ek pro Candide. O kolik vět?í bylo moje překvapení, kdy? ani v polovině Voltaire neztrácel dech a ostrovtip. Bavila jsem se královsky. Začínám věřit, ?e na gymplu se člověk buď o literatuře dozví jen bludy, anebo nemá na to, aby některý věci ocenil; případně v kombinaci obou faktorů.

A tak jsem se v pozdně nočních hodinách musela přemlouvat, abych vůbec zhlasla lampičku a spala. A stejně jsem nemohla usnout. Přepadla mě iracionální bla?enost. ?těstí. Dokonalá iluze spokojenosti. Stav, ve kterym nezbývá ne? zářit a člověk by snad i výskal, kdyby v?echno okolo něj nedřímalo.
A ráno jsem nedokázala vstát v 6:40, tak?e jsem neúmysleně zatáhla první dne?ní předná?ku.

Zkoumala jsem, podle jakýho klíče dopřávám svému organismu tekutiny; neochucenej jedině Rajec nebo Dobrá voda. Citronová Korunní nebo Hanácká kyselka. Málokdy něco jinýho.

Mo?ná si zase koupim jeden novej pásek. Dneska jsem viděla jeden fakt pěknej. Ach, mám skvělý problémy... mo?ná se aspoň po úsečce s krajními body zamy?lená a ?ena posouvám k tomu druhému pólu.

Luci, nemohla bych si jít hajnout? zeptal se mě dneska na filosofii anděl.

29/10/2007 @ 19:58 | permalink | komentáře (2)