you know I like the element of surprise

Čtvrtek jsem si mezi olympskejma bohama a Goethovým podobenstvím růstu rostlinky a vývoje vztahu (a říkám to u? dlouho, on se, chlapec, nezdá...) zpříjemňovala četbou eseje Vlastní pokoj od Virginie Woolf. Spisu, který se podle zadních desek mého vydání "řadí ke klasickým dílům feministického my?lení". - Ne? mě odsoudíte úplně; je to moje povinná četba do ?koly (modří vědí, kdo nám tohle mů?e předepisovat ;-). Nicméně se mi ta kní?ka vá?ně líbila. Woolfová toti? narozdíl třeba od Hemingwaye není jazykově impotentní a v roce 1928 hlásala reálný zrovnoprávnění, nikoliv militantní feminismus. Tvrdila, ?e pro harmonii jsou potřeba oba elementy; ?enský i mu?ský (tak?e spisovatelé mají být androgynní. Pane Molko, kdy napí?ete nějakou kní?ku?). Bingo. Nicméně mi dovolte citovat dvě pasá?e. Pod první se s chutí podepí?u a druhou berte se shovívavým úsměvem.

"Ale je zjevné, ?e ?enské hodnoty se velmi často li?í od hodnot vytvořených druhým pohlavím, a je to přirozené. Nicméně nadvládu mají hodnoty mu?ů. Hrubě řečeno, fotbal a sport jsou "důle?ité", zatímco uctívání módy a nákup oblečení jsou "triviální". A tyto hodnoty se nevyhnutelně přená?ejí z ?ivota do literatury." (s. 65-66)

"...kde najdu tuto podrobnou studii psychologie ?en od ?enské autorky? Pokud následkem neschopnosti hrát fotbal nebude ?enám povoleno provozovat lékařství - " (s. 69)

27/05/2007 @ 21:06 | permalink | komentáře (4)