Wikipedia ví dřív ne? zpravodajský agentury

Seděla jsem v metru. Na zbývajících dvou sedačkách onoho trojuspořádání ?ena a mu?. Cizinci. Kdy? promluvili, netrpělivě jsem vzhlédla od Linie krásy a zaposlouchala se. Trochu to připopínalo němčinu... ale vá?ně jen vzdáleně. Pak jsem si v?imla, jak mu? mezi prsty ?moulá cedulku Swiss Air na uchu svého zavazadla. Aha.

Alles muss im Überfluss vorhanden sein; dann sind wir nie allein. (Tocotronic)

Hledala jsem kulturní dům Mlejn. Autobus mě vyplivnul kdesi na sídli?ti, kde jsem v ?ivotě nebyla. Půl osmé večer, tma, nikde nikdo. Zastavím nejdřív jakéhosi mu?e a ptám se ho. Odpoví, ?e to vá?ně neví, zlatíčko. No... znepokojil mě jen lehce. Dal?í adeptka: No já nejsem místní a vůbec to tady neznám, ale tohle náhodou vím...

Monology vaginy byly fajn. Sice jsem asi čekala něco jinýho (nedovedu definovat co, neptejte se), mo?ná jsem byla příli? ovlivněná v?udypřítomnýma superlativama (?e, KSS...). Ka?dopádně zajímavý pohled (tak zevnitř...). Taková ta intimní něha. Tajemství. Vztek mě chytal jen v úseku o válečných znásilňováních. To je humus. Debilní dokazování si svojí pseudopřevahy tím nejstupidněj?ím způsobem.

A chápu, proč je Simone de Beauvoir taky tak na?tvaná. Kdo by nebyl, kdy? si přečte Schopenhauerovu sta? O ?enách. Ale nasmála jsem se.
?eny si v srdci myslí, ?e povoláním mu?ů je vydělávat peníze, jejich pak, promrhat je; pokud mo?no je?tě za mu?ova ?ivota, nejpozději ale po jeho smrti.

Co maj společnýho Babyshambles, Tocotronic, Oscar Wilde a Jiří Karásek ze Lvovic? À rebours. Against the Grain. Naruby. Gegen den Strich.

Wouldn't it be nice to be Dorian Gray, just for a day. (The Libertines)

10/12/2007 @ 22:47 | permalink | komentáře (4)