who plays it cool - making his world a little colder

Myslím na to, ?e se teďka budem takhle po večerech scházet častějc. Léto a tak tomu prej napomáhá. Třeba bude těch paradoxů vylejzat na světlo víc. Těch paradoxů, nad kterejma se člověk zahořkle u?klíbne a ani se ten úsmě?ek nesna?í skrejvat, proto?e se propil do upřímnosti. Takt a snaha nezraňovat, na který si tak zakládá, se v půllitrech moku jaksi rozplynuly. Nový pohledy na věci s uvědoměním, ?e toté? jsem měla na očích u? o nějakej čas dřív, jenom jsem si to nespojovala. Mezi sledováním telenovel a jejich ?itím je sakra rozdíl. A dal?í uvědomění o vrstvách člověka. O tom, co proklamujeme navenek, ale jaký jsme uvnitř. A jak se prozradíme a strhneme tu veřejnou image, kdy? se k vnitřku doznáme. Workoholici a flegmatici. Vkus a póza. Upřímnost a ?ovinismus.

But nothing ever happens - and I wonder. Weltschmerz, kdy? u? se hrabu v těch filosofickejch základech německýho romantismu.

Típli mi o loket cigáro. A procházka uličkama Starýho Města někdy před třetí ráno. Po čtyřech dvanáctkách celkem na místě.

Neodkladná potřeba nějaký konstanty, kterou chceme předhánět - jejím popíráním a zároveň vycházením z ní. A co, kdy? ta konstanta pomine? Vylhanost nevím a neumět říkat ne. A potajmu zesmě?ňovat a do?adovat se ospravedlnění. Červenání tváří v tvář pravdě, která je ztrapňující. Proto?e je ztrapňující v?dycky.

A dal?í dvě fantastický věty Henryho Jamese: Mýlila se, ale věřila tomu. ?ila v klamu, ale chovala se a? skličujícně důsledně.

01/02/2008 @ 22:28 | permalink | komentáře (0)