pří?tí Vánoce chci dostat Dějiny průměrnosti

Dobře se vdát je nejvy??ím ?ivotním úkonem ka?dé ?eny. Proč by si jinak na hroby nechávaly psát paní radová nebo man?elka majitele domu. A co si tam nechám napsat já?

A tak jsem včera zase ochutnávala vánoční osamělost rockových klubů, sna?ila se vyposlouchat textový kli?é kapel a v polo?eru a dunění bas si do bločku jen tak psala věty, co mě napadaly. Ka?dá suverenita je závěsem před vlastní nejistotou. Stačí umět zatáhnout za to správný lanko.

I am never visible to her.

Sejří mě ta vráska na čele, co se objeví ka?dý ráno, kdy? si namaluju řasy. Make-up ji prohloubí & zvýrazní... leč, ke své potě?e nejsem mezi vrstevníky jedinou majitelkou čela v opotřebovanosti dva týdny starého rajčete.

A pak jsem zase proseděla noc na Skypu. Skoro do sedmi do rána. ?e prej sarkasmus a spratkovství dělí jenom ?íleně teňoučká linie. Voilà. A ?e prej se to dá ovládat. Kdy? nebude na blízku ?ádnej spou?těč...
A pak mi na kytaru přehrával melodie několika klasických rockových vypalovaček. A s tlumeným smíchem jsem říkala, ?e to znám, ale ?e autora a název ne a ne vydolovat. Ale tohle určitě nezná?. A tak to jsem zrovna věděla přesně. Weezer - Island in the sun. Poslouchám. A díky za doplnění mezer v diskografii.

Anders als die andern, also anders als man selbst. (Kettcar)

Po?mournost dne?ka nevyvá?il ani Eco, přesto?e jeho eseje mě velice baví. Dneska hrál pexeso s pragmatikou, sémantikou, sémiotikou, syntagmatikou, syntaktikou a dal?íma -tikama a já jsem začala pochybovat o vlastním du?evním zdraví. U? mám z tý lingvistiky taky tiky.

Tak?e, Jodie, jsem ti vděčná, ?e mi roz?iřuje? kulturní obzory. A to nejen, co se filmů týče (konečně jsem taky viděla Lásku nebeskou!), ale i za ty vzpomínky, fotky, videa...

29/12/2007 @ 01:16 | permalink | komentáře (3)