o kolik je den del?í, vypadnu-li z práce u? ve dvě!

V pondělí jsem v supermarketu potkala kolegu z práce s nějakým kamarádem. Prohodili jsme asi tři věty, stihla jsem se porozplývat nad tvarohovým čímsi, co mi poměrně připomíná Pribiňáčka a čím se poslední týdny ?ivím, a kamarád se dr?el stranou. Ve středu mě kolega v práci osloví: A ví?, co mi v tom obchodě vůbec nedo?lo? ?e ten muj kamarád je taky Čech! Jsem vás moh' seznámit! No ale to byste se pak půl hodiny vykecávali česky...

Začala jsem vysedávat v místních kavárnách před olbřímími zmrzlinovými poháry a v milé společnost. Bodej? by se mi to mohlo líbit, kdy? tuto tak nepostradatelnou fasetu svýho pra?skýho ?ivota zde v Dortu vynechávám!

Potkat se s Čechem. Jasně, ?e to funguje. Společnej kulturní základ. A u? jen ten zá?itek mluvit s někym v mateř?tině.

Vypráví mi Merve o rozhovorech s místníma: Na začátku si myslej, ?e jsem ?panělka - a rozumíme si. Jakmile přiznám, ?e jsem z Turecka, odkláněj se a u? je nezajímám. Ano. Pokud člověk není Francouz, Brit nebo Američan, nemá ?anci je zaujmout.

Do hovoru, na který jsem čekala u? nějaký ten pátek, nevinně vstoupil bystrý chlapec: You two are dating? S komunikačním partnerem na sebe pohlédneme a unisono odpovídáme: No. Nače? se chlapec u?klíbne a dodá: Well, you should!

23/07/2009 @ 13:14 | permalink | komentáře (0)