neurčitej pocit mezi 'doma' a 'na náv?těvě'

zpátky doma. doma. ná? byt mi najednou připadal nějakej malej a plnej. stejně tak můj pokoj. rozdíl bílejch zdí a zdí skoro-vytapetovanejch plakátama. slastnej pohled do plný ledničky - to u? tři měsíce neznám. přesto?e máme s Claudií jednu lednici napůl, stejně v ní ka?dá máme dva jogurty, jedno balení plátkovýho sejra a sem tam nějaký rajčata nebo tak něco. a první noc jsem se ve svojí posteli nemohla vyspat.

a pak jsem vyrazila do města. ten ná? smog. vysoký baráky. naivně se nechám oslnit září neonovejch světel. a lidi doopravdy uměj chodit vpravo. i kdy? i výjimky se najdou (v knihkupectví na schodech): chodí se v pravo... - já vim! ale bolí mě noha. krávo! - tak nemusíte bejt hned sprostej... mimochodem tam taky měli výtah.
a musela jsem uznat, ?e český holky vá?ně hezký jsou. a taky men?í, hubeněj?í a oblečený tak míň bezpohlavně - a třináctky zase nevypadaj jako třicítky, co? je ten druhej extrém, co člověk v Rajchu potká.

pak jsem vlezla do HáeMka. a na ceny jsem se neměla dívat. přepočítávaj očividně podle kurzu 1 EUR = 30 CZK, jinak si to vysvětlit nedovedu. nicméně ko?ili, kterou jsem pořídila za 5 euro tu mají v akci za 200 Kč (?!). a po slevách, který před týdnem zaplavily Německo, tady ani vidu ani slechu. zase jsem nabyla dojmu, jak nás tady zlí kapitalisti ze Západu akorát ?dímou. a při?la jsem o iluze, bo klobása na Václaváku u? jářku není za 35, ale za 50.

a v?ude potkávám igelitky z Lidlu a z Plusu. a co teprve reklama na Bayer (Leverkusen) na hlaváku. tak kde ?e to jsem?
nicméně na téma igelitky by mo?ná bylo zajímavý sepsat nějakou sociologickou studii. kdo má v Dortu igelitu Lidl nebo Plus, to u? je skoro sociální případ. kdo chce vypadat 'intelektuálně', pohupuje si na rameni plátěnou ta?kou z řetězce knihkupectví Mayersche. a o snaze tvářit se, ?e nále?ím k prominentní kastě zase svědčí papírová ta?ka z parfumerie Douglas. to nosej stejný typy lidí, který se v Česku dle vlastních domněnek py?něj ji? značně se?lou papírovou ta?kou Chanel... některým ke stejnému účelu postačuje i Zara.

třídní sraz. a Bruffy a je?tě ten erasmák z Dortu, kterej neslaví ani Vánoce ani Chanuku, a proto je v Práglu. stra?ně divný. byla jsem někde na pomezí. kam vlastně patřím? small talk mi momentálně fakt nedělá problém - ale del?í soustředěnej hovor na vá?ný téma... ano.
trapně jsme se zastavili ve dveřích, do kterejch mě Kámy pou?těl. po třech měsících mezi Němcema jsem si na něco takovýho odvykla. a on to věděl. u nich v Konstanzi to nemaj o moc jiný. ...tak?e kdy? v dortmundský hromadný dopravě pou?tím důchodkyně sednout, jeden z důvodů je moje pobavení nad jejich překvapeným výrazem.

a lidi v pra?skym metru doopravdy uměj nejdřív vystupovat a teprve pak nastupovat. tak?e jsem Dortmunďáky nelakovala, kdy? jsem tvrdila, ?e jedinej, kdo se tady chová jako dobytek jsou turisti: venkovani a cizinci.

dárky zabalený, nadepsaný úchylným modrým liháčem (ač s politováním musím přiznat, ?e nejde o legendární Edding), polehávám v posteli a popíjím bílé Martini. stoupnuv?í kvalita ?ivota - oproti těm vínkům za 2-3 eura do minulýho tejdne...

23/12/2008 @ 20:44 | permalink | komentáře (2)