ich sang die ganze Zeit von dir...

Tenhle podzim je zatím nejdepresivněj?í. Sna?ím si to moc nepřipou?tět. Nejsem schopná po ránu vstát (tak?e zatahuju anglinu...) a nejsem schopná dělat nic víc ne? číst beletrii. O víkendu kromě Axe Africa je?tě Das Erdbeben in Chili od Kleista (u? asi potřetí v ?ivotě, poka?dý nuceně), Homo faber od Maxe Frische, co? je dost zajímavá kní?ka o proměně člověka-stroje ve člověka-citového na základě několika zásadních ?ivotních zvratů. Na závěr jsem je?tě podnícená vydáváním jeho děl v če?tině četla Dech od Thomase Bernharda, autobiografickou zprávu o několika měsících strávených v nemocnici, kdy? mu bylo osmnáct. Krutá realita rakouské nemocnice pár let po válce. Síla.

Mohla jsem se jenom usmívat, kdy? nám dneska profesor na svou předná?ku z dějin německy-mluvících zemí přinesl kní?ku Die Vermessung der Welt od Daniela Kehlmanna, kterou jsem dostala vloni k Vánocům a četla ji sice asi půl roku, ale přečetla. Je to román, fikce, nicméně ta kní?ka se u? aspoň rok dr?í na předních příčkách prodejnosti knih v Německu. O fiktivním setkání Humboldta s Gaußem.

A jinak? Nechci věřit tomu, ?e za pouhý měsíc bude zimní semestr (resp. předná?ky) pasé. Trapný, jak rychle to letí.

28/11/2006 @ 21:03 | permalink | komentáře (4)