a tak jsem se zase začala vídat s Čechama

proto?e se mi sem přestěhovali ti dobří. ti správní. takoví, se kterejma se nevídám kvůli jejich zemi původu. by? i to je v tomhle kontextu vlastně pozitivum.

?ivot naruby. dovolená obviously ve východní Evropě. ka?doroční bulimie filmů. ka?doročně skvělá.
inkluzivní taneční festival a znovuobjevená slabost pro fotografii. nejlep?í dýd?ejování na nejdel?í diskotéce.
fascinace Rumunskem. a potřeba vrátit se tam zpátky a poznat víc. vidět víc toulavejch psů, silnic bez asfaltu, nápisů willkommen in der Heimat, maďarsky mluvících prodavaček bot, ochutnat víc na světě nejslad?ích rajčat a melounů, pochopit odměřenost servírek, projít víc secesních bulvárů i zapadlých vísek.

zářijový víkendy. svatby. spolusedících a Nejlep?ích kamarádů. vzpomínky a dne?ek. bilance. hej sokoły a řady *velkejch* panáků. Tančírna na Konci světa. polský silnice a hory. a taky Černej les a Frankfurt a Berlín a Braniborsko. furt na cestách.

hodně ?ivota. málo kulturky. akorát The Party v kině v Hackesche Höfe. berlínský čtvrti a ulice nav?tívený po letech. jako třeba Simon-Dach-Straße a Boxhagener Platz; dosud jsem netu?ila, jak blízko od sebe jsou. a taky Prenzl. svézt se S-Bahnem na Bahnhof Zoo a jet zpátky autobusem jen pro pocit, ?e ten dvouhodinovej lístek je potřeba si nále?itě u?ít. vidět Berlín očima turisty z BaWü. vidět reakce Brandenburčanů místo bydli?tě na jihu. zase jsem si připadala jako Pra?ák třeba na Vysočině. nebo na Moravě. dokud mi kluk od grilu suverénně neřek dobré ráno, dobrý večer! a já musela gůglit, kde ?e je Tře??.

a pak taky třetí ?éfová tenhle rok. ale o tom psát nechci.

06/10/2017 @ 20:20 | permalink | komentáře (0)