stretch and fold. ups and downs.

a tak se vrátíš po třech tejdnech sladkého dovolenkování zpátky do denní rutiny. jak rychle tě doběhne? nejpozdějc druhej pracovní den. když se probereš z toho vodopádu, co se na tebe vyvalí z inboxu a zjistíš, že moře mailů tam furt je.

najedeš na domácí plnu chorvatskýho popíku/jazzíku. hlavně teda v autě na A6 směrem na východ. po čtyřech měsících do domoviny. už se stalo tradicí nekupovat si dálniční známku na hranicích, kde neberou karty. vždycky tě zachránila Svatá Kateřina. letos tě však poslali až na další shellku se slovy, že policajti vědí, že jim viněty došly. no dobře. takže si poprvý v životě kupuješ svoji roční nálepku na konci června. cajk.

Praha. Pražička. všichni jásaj, jak je prázdná a bez turistů. neokusíš. jako ordinérní vinohradskej Kiezpatriot se nehneš ze svojí čtvrti. mezi Želivárnou a Mírákem je všechno, co potřebuješ. netřeba víc. hipstruješ na Jiřáku, netřeba na Letnou.

pádíš zpátky na západ pondělně prázdnou dálnicí. posloucháš podcasty, co sis stáhla od offlajnu potom, co ti přišla zpráva, žes za červen vypotřebovala už 80 % dat. od interview s bejvalou agentkou CIA a rozhovor se star z tvojí branže až po podcast o dlouhodobejch vztazích. podcast dvou studentek, co zpovídaly svoje hochy. podcast tak vysokoškolsky rozverný, uvolněný, vyňufaně intelektuální a hýřící slovy, která nepoužíváš od okamžiku, kdy se za tebou zavřely dveře fakulty. slovy jako hovoří, čili nebo žinantní. slovy, na která v korporátu nenatrefíš. protože jsou moc knižní nebo moc cizí. škoda. zastesklo se ti.

a tak bereš do ruky Džina a čteš. po čtyřech měsících čteš něco jinýho než recepty na chleby. zase ta fascinace jazykem, příběhem, atmosférou. silná zpověd kluka, co nemohl studovat, protože jeho kádrovej profil neodpovídal požadavkům režimu. a tak dělal v nemocnici, v domácích potřebách, na operačním sále. a strašně chtěl bejt spisovatel. a stra?ně moc o všem furt přemejšlel.

zúčastníš se zakládající schůze přátel Literaturhausu města, ve kterým žiješ. podle očekávání zásadně snižuješ věkovej průměr osazenstva. mohla bys bejt jejich dcera. s přehledem. typickej profil: je mi 60+, jsem v důchodu. k literatuře mám vztah, protože jsem absolvoval(a) čtyři semestry germanistiky v Tübingen. celej život jsem pracoval(a) jako státní úředník. až na ty čtyři semestry germanistiky (v Praze!) zatím nemáme nic společného. ale to se jistě brzy změní.

kolegyňkové / ročníkové setkání na pivo. bohužel typicky jsem byla jediná, kdo nepřijel autem. lesk a bída maloměst a bydlení v periferiích okolních obcí, kam buď vlak nejezdí nebo je to tam z nádraží daleko. hovory. slova. spousta slov. musela ven. po měsících karantény, kdy neplynula. vielleicht hab ich mich blamiert. als ich betrunken war. lidi mi občas chybí. pravda. ale jinak mám furt pocit, že mi chybí příběhy, že není o čem. že už všechno bylo řečeno.

75 % lidí řeklo, ?e jim práce z domova naprosto vyhovuje.

a do těch tanečních chodíme dobrovolně. žádnej skrytej důvod, kterej za tím všichni místní lidi hledaj, za tím není. byť tomu nikdo nechce věřit.

bejt mile odporná. vytvářet profesionální tlak. včera byl deadline. ale určitě dej vědět, jestli potřebuješ s něčim poradit.

rýmička. ach.

06/07/2020 @ 22:00 | permalink | komentáře (0)