v lednovém výprodeji jsem pořídila čajový adventní kalendář

Brutálně smutnej podnět k přemej?lení. Co je symptom a co je příčina? Konzum alkoholu a deprese. Co je spou?těč. Co cejtí člověk, kterej se rozhodne učinit ?ivotu přítr?. Ve dvaatřiceti. Kdybych sakra věděla, o čem jsme se to tehdá bavili.
Lessons learned, jakkoliv nepatřičně v tomto kontextu. Nebrat signály na lehkou váhu. Dát víc na pocity. Nezaměňovat příčiny a důsledky. Ptát se. Proto?e ono tak nějak jsme to v?ichni tu?ili, ale nikdo nic neudělal je stra?ný.

Podnět k zastavení se. K zamy?lení. K zpochybnění.

Víkend na severu, proto?e Hannover je sever. Město nejčist?í němčiny a brutálně vlhce lezavýho větru (v tom si mů?ou podat ruku s Berlínem). Lidi ze severu (proto?e Rostock neni na východě), kteří jsou o dost jiní ne? ti na jihu. Večírek s Tandempolkou a jejím klukem z Portland, Oregon. U stolu seděli lidi ze čtyř zemí, jedli objednanou pizzu, bavili se o ?ivotě a popíjeli domácí polský likéry a pálenky. Kvalitní večírek. Inteligentní témata. Politika a dění tam u nás. Mládí v ÚeSÁ. Pova?te, říkám hláska, ne písmenko! A mí hobbylingvisté mi rozuměli. ?koda, ?e ty ?pičky nastávaj tak zřídka!
Dělala jsem DJe a pou?těla svoji hudbu z doby před 10+ lety. Některý fláky padly na úrodnou půdu. Morrissey. Placebo. // Její playlist a moje to je můj song! asi tak u ka?dýho třetího kousku. Hesse a Pessoa v knihovně. Hovory o posledním filmu Fatiha Akina, kterýho samozřejmě v?ichni znali. // Nepřipala jsem si jako exot.
Na večeři do Nudelhaus v Gotinkách. U vedlej?ího stolu seděla od pohledu vědkyně/odborná asistentka/vysoko?kolská vyučující a nějakej pán. Rande? Ka?dopádně kdy? spustila o tom, jaký dopisy si psali Thomas Mann a Robert Musil, musela jsem se culit pod vousy. Univerzitní město, vole!

Pondělní srá?ka s realitou hned po ránu. Jestli u? znám odpovědi na otázky z pátečního odpoledne, jestli jsem je jako zjistila. A dal?í spontánní úlohy, který nepočkaj a jsou důle?itý. // Ohýbej hřbet. Neměj názor. Nebo o něm nemluv nahlas. Buď pozitivní. // Vlil se mi do ?il ?ivot, kdy? kolega zahlásil, ?e buduje novej tým. V Berlíně.

Zrovna, kdy? jsem začala přemej?let o tom, kdy na Volkshochschule začíná letní semestr, se nám před vchodovejma dveřma válela bro?ura s přehledem kursů. Tak ?e bych tý ?paněl?tině dala zase ?anci?

Na německý a český klávesnici se mi nejvíc plete rozmístění vykřičníku a závorek. Peklo fakt.

Anabáze s lístkem na koncert. V civilizovaném světě si člověk koupí lístek na koncert tak, ?e zaplatí online kartou a dostane mejlem buď PDFko v vytisknutí, anebo je?tě lépe QR kód k ukázání na displeji smartfounu. Ne tak v Německu.
a) standardně vydávaný bankovní karty se nehodí pro online platby
b) na?těstí existuje HNEDpřevod, kterej nutnost mít skutečnou kreditní kartu relativizuje
c) lístek na koncert tedy lze zaplatit online
d) nicméně kromě lístku je třeba zaplatit je?tě dal?í 2?5 euro za po?tovné. a bez toho to nejde. ka?dej musí dostat svůj papírovej lístek. a jako side effect ?ivit kurýry a zneči??ovat ?ivotní prostředí.
e) kurýři nicméně občas zásilku nedoručej a nahlásej ji jako ztracenou
f) pak člověk musí psát prodavači lístků (thx god v tomhle případě přímo management kapely), ?e lístek ani po 2+ tejdnech nedo?el a co jako budeme dělat
g) napí?eme tě na guest list, ale jen to proboha nikomu neříkej
h) vítám v 21. století
i) managementu kapely samozřejmě děkuju

Ale stejně furt je?tě dopíjím vánoční čaje.

24/01/2018 @ 22:03 | permalink | komentáře (0)