opět zahrabaná v motivačních dopisech. fráze. fráze. fráze.

kdyby v?echno bylo tak jednoduchý jako v promo video The Candidate... docela bych měla radost, kdyby i tuzemské firmy při nabírání zaměstnanců hleděly na matching culture ? a ne pouze na to, jestli kandidát má 3?5 let odpovídající praxe na srovnatelné pozici. to toti? taky mů?u číst jako neochotu firem investovat do ?kolení svých zaměstnanců. a potom je na místě polo?it si otázku, zda chci pracovat pro někoho, komu nezále?í na rozvoji zaměstnanců. a půjdu-li je?tě o krok dál, nemohu se nezeptat, nakolik jsou prohlá?ení o udr?itelnosti jen prázdnými řečmi...

lidi okolo někdy oceňují věci, které já sama pova?uji za samozřejmé, ne-li téměř banální. nikdy jsem neměla pocit, ?e napsat srozumitelný text bez chyb je nějaký extra výkon. ale mo?ná je. v ?ivotě si nikam nepí?u svoje tituly. není nic trapněj?ího ne? podpis Bc. et Bc. Jméno Příjmení DiS. prej aspoň do ?ivotopisu si ty tři písmenka s tečkou doplnit mám. oukej. // unser Lebenslauf als letzte Warnung (Kettcar).

pochopila jsem princip osobního brandingu. v podstatě se mi na tom některý aspekty i docela líbí. a pak je celá řada těch, který do mě vlívají skepsi. je to zase jenom dal?í vná?ení byznysu do soukromýho ?ivota. jakoby nestačilo to, jak si furt musíme zvy?ovat vlastní konkurenceschopnost ? chceme-li tedy dr?et krok s dobou.

jak si pořád myslim, ?e u? se nic novýho neučim, neni to pravda. jenom jsou to takový míň hmatatelný, míň kvantifikovatelný věci.

u? skoro tři a půl měsíce nemám tramvajenku. chodím pě?ky. případně se pohybuju po okolí svojí čtvrti. jsem takový Kiezpatriot, jak to nazval Waiders. a je to skvělý.

se?ity z matiky z gymplu jsem přesunula z jedný skříně do jiný. furt je?tě nemám to srdce je vyhodit. s ka?dym vyhozenym papírem vyhazuju část svých vzpomínek. proto?e bez hmatatelného média, které by neslo jejich zaznamenání, u? prostě nemám ?anci si na ně vzpomenout. ...leda tak při setkání se spolu?áky jednou za pět let nad pivem na něčích narozeninách. asi jako jsme v prosinci vzpomínali na prudagrafy.

proposlouchávám se muzikou, kterou jsem stra?ně dlouho nesly?ela. porozumění některým textům nabírá úplně nové rozměry. někdy to zůstává v rovině čistě jazykové, někdy to přesahuje i to té za?ité. a ty nejlep?í songy se mě silně dotýkaj někde hluboko uvnitř ? a? u? jsou moje interpretační vzorce, k nim? se momentálně přikláním, jakékoliv.

24/02/2013 @ 18:25 | permalink | komentáře (0)