the king is not dead, aneb miluju Elvise

U? chápu, podle čeho se uděluje titul nějvět?í spisovatel x. století (x je proměnná). Prostě napi?te nějakou historickou divadelní hru, která bude obsahovat bezosty?ný chvástání o vlastní zemi. Mů?ete tro?ku podupat okolní státy, ale hlavně nezapomeňte na finální výkřik "A? ?ije můj stát! A můj panovnický rod!". Ideálně poru?te nějaký pravidla, aby vás současníci cenzurovali. Následující generace vás budou milovat. A třeba se najde i nějakej americkej drzounek, kterej se vám vysměje ve svým nejznáměj?ím společenským románu...

Jako kdyby víkend nebyl. Jenom ta hodina a půl nicnedělání na Hlaváku ve snaze zachytit něco z jeho atmosféry... Provokativní posedávání na radiátoru v místnosti s okýnkama informací. V úplně prázdné místnosti, proto?e o víkendu asi nikdo nikam nejezdí. Ale hned dva se zajímali o Berlín. Podivná stísněnost budovy s červeným stropem, pachy pečiva a moči. Vytr?enost, nemo?nost dozvědět se ničeho. Jenom si nejsem jistá, jestli je konečná podoba mojí práce označitelná jako reportá?, jestli to není jenom nějaký líčení nebo něco na ten způsob... a v?dy? je to jedno.

a jenom na mě leze hrůza při my?lence na to, jakou mí přátelé z work campu dostanou v květnu odpověď na to, jakto?e ?ádná česká písnička není známá v celý Evropě... jsme národ buranů, sorry, ale fakt.

11/03/2007 @ 21:30 | permalink | komentáře (4)