měníme přátele podle toho, jak měníme koníčky

vim, ?e bych to neměla říkat, ale ta komunikace (ty internety!) mě občas pěkně otravuje. a zejména tento okam?ik nastává po del?ích pauzách. tak?e napsat pak něco aspoň jak? tak? rozumnýho je nadlidskej úkol. a to je zas celý o to hor?í, o co dýl jsem nic nenapsala. voilá! // u?ijte si můj če?tin!

jezdit nočníma tramvajema je zá?itek za v?echny prachy. a myslim to pozitivně. takový scény se v berlínský noční dopravě teda neodehrávaj. tam jsou lidi jenom vo?ralí, ale rozhodně se na sebe tak nevrhaj.
a přesto existujou okam?iky, kdy je mi najednou stra?ně líto, ?e u? tam nejsem.

a kam ?es chodil/a na gympl? po ?esti letech ve vysokém ?kolství to skoro pova?uju za irelevantní otázku. // a tak jsem do kolonky ročník studia napsala třetí.

pomalu ale jistě se začínám srá?et s realitou. navazujeme na na?e (i)menzní hovory v Jinonicách nad pívem za dvacku a je nám dobře, zdá se. vzali mě na ?paněl?tinku, aspoň jeden důvod k radosti. opětovně se ze mě stává mistrině v odkládání věcí.

to? děcka, valtické vinobraní mělo grády.

zme?kanej hovor. volám zpátky. zmatená ?enská po mně chce práci. ?e prej moje číslo dostala na pracáku. no fajn.

08/10/2012 @ 19:37 | permalink | komentáře (0)