večerní sezení na kompu ?kodí zdraví

Vím, proč po celém dni ve ?kole zapínám komp kolem osmé večerní takřka v?dy s nechutí a proč u? během doby u něj strávené stejně veskrz nic smysluplného neudělám. Pročtení zpráv v mejlboxu (chci, mů?e?, udělá??) mě toti? spolehlivě doká?e odradit od v?eho a okrást o poslední zbytky sil (kecám, i kdy? se člověk cejtí totálně vyčerpanej, má je?tě 40% sil...). Ka?dej den to samý. Začínám pomalu nesná?et tuhle nekončící, nepřeru?ující se ?ivotní kontinualitu.

Začla jsem číst Alpenköniga od Ferdinanda Raimunda, drámo, který poprvé hráli v roce 1828. Moje vydání pochází z roku 1921, co? je přesně dvacet let před tím, ne? Hitler zru?il ?vabach - co? mi do?lo, a? kdy? u? jsem měla kní?ku v knihovně zablokovanou a jiná stejně nebyla k sehnání. Tak?e statečně bojuju a děsně pomalu čtu - ale mo?ná o to víc to vnímám. A je to nadočekávání sranda. Taková lehká komedie, skoro a? fra?ka, nicméně údajně s kousavou podprahovou kritikou, která měla tehdá unikat cenzorům. Kritiku tam nacházím - a je imho víc ne? zřejmá... Baví mě slečinka, která afektovaně říká ach, snad mou tvář nepokrývají tisíce vrásek, snad moje tvář nevypadá jako staletá role pergamenu, nače? jí její milý odpovídá ale ne, je to furt je?tě v oukeji. Lidi se neměněj.

jeden doktorand hodil dneska na semináři do placu otázku: a kolik z vás chce bejt novinářema? ruka se nezvedla ani jedna...

a tak jo, jdu se vrhnout na zredukování nepřečtených zpráv v mejlboxu...

a prej, ?e si mám opakovat novověký dějiny. no potě?, znám akorát pochod do Canossy a ten mi do po?adovaného období nespadá. achjo.

update: a kdy? si pou?tím svoje jarní soundtracky, napadá mě akorát, jak ten zpěvák krásně dodr?uje v?echny fonetický pravidla o ztrátě znělosti určitejch hlásek. A to do tý ?koly chodim tři dny. Pomoc.

21/02/2007 @ 23:03 | permalink | komentáře (1)