mo?ná si z nedělního brunche udělám zvyk

V neděli ?ivot na ulicích umírá. V Berlíně míň ne? ve zbytku spolkové republiky, ale stejně je úbytek lidí citelný. Ti, kdo? se neshroma?ďují v kostelech, posedávají po barech a kavárnách a od desíti do tří/čtyř brunchují. Příjemný zvyk!

Půjde? se mnou na m?i do polskýho kostela? zeptala se mě Polka. Pravda, zvá?ila jsem to.

Čtu Zrób sobie raj od Mariusze Szczygla a bohama se to tam jenom hem?í. Gottland byl lep?í. Ale tohle taky neni ?patný. A ptám se sebe sama, kde se tady sakra dostanu k českejm kní?kám. Jó, nějaký nový polský knihkupectví snad v pátek otevřelo v Neuköllnu, ale český...?

Jezdím s-báhnem kolem dokola města (ok, na východě ne, tam maj teďka výluku), chodím po Prenzlu, kde - přesně podle pověsti, která tu čtvr? provází - natrefuju jenom na rodinky s kočárkama a usedle alternativní kavárny, a začínám testovat místní zmrzliny.

Do knihkupectví v baráku, kde sídlí redakce Tagesspieglu jsem si do?la pro jeden z 10 000 gratis výtisků Marii Vargase Llosy. Jedno město. Jedna kniha.

Začala nám ?kola. V pondělí ráno, asi tak hodinu před začátkem prvního semináře jsem změnila svůj rozvrh. Dala jsem vale kurzu pro zahraniční studenty o filmu v DDR a vydala jsem se do sklepa institutu politických věd na standardní hodinku a půl s německými spolu?áky o Spolkovém ústavním soudu. Kdo by si to byl kdy pomyslel, ?e se do těch státních struktur budu tak hrnout, ?e.
O dvě místa vedle mě seděla slečna s ?átkem na hlavě a celou dobu v baloňáku. V?ak taky soudní rozhodnutí o Kopftuch budeme rozebírat.

Kontrola prezence je nepřípustná! zvolalo unisono několik z mých nových spolu?áků na dotaz profesora. A opravdu, cosi podobného jsem četla v bro?urce Můj první semestr. Zde se na univerzitu chodí za vzděláním, nikoliv za administrativními úkony.

Odkud jste? Jo z Belgie? A u? máte vládu?

Kynutý ovocný knedlíky lze vyrobit i z hladký mouky. q.e.d.

18/10/2011 @ 00:22 | permalink | komentáře (0)