v pětačtyřicátým jsme si mysleli, ?e Poláci a Rusové jsou kamarádi

Tak asi 48 hodin jsem strávila v matičce Praze minulý týden. Stihla jsem si odsedět dvě ?ichty v práci, odpředná?et referátek na téma německo-polských vztahů kdesi na jednom institutu v kopci v podhradí, moc se nevyspat a v 6.15 ráno u? stepovat na hlaváku. V 11.18 jsem z ECčka vylezla na Berlin Hbf, u? potřetí tento měsíc. Duben jsem strávila na výletech s Erasmákama, květen v Berlíně. Příjemná bilance.

Ve městě na ?prévě v?ak cesta nekončila. Stylem ka?dym s-bahnem jednu zastávku podmíněným jakýmisi opravami na trati jsme se dokodrcali k nádra?í, ze kterého jezdí vlaky na východ. My a Poláci, nikdo jiný nenastupoval. Asi 30 kilometrů před hranicema, uprostřed braniborské placky jsme se z vlaku v zastávce Trebnitz vykutáleli. Ubytovali jsme se v zámečku (nebyl to zámeček, ale jen panský dům), jeho? poslední majitel byl jednak příslu?níkem pruské ?lechty, jednak zapáleným katolíkem, jednak příslu?níkem SS a jednak gayem. V prostorách, kde pořádal večírky pro své spoluoficíry, jsme den co den poklidně snídali housky s nutellou.

Němci. Poláci. Ukrajinci. Če?i. A problém nucené migrace. Přesun Polska na západ o několik desítek a? set kilometrů. Dvojí odsun. Anebo snad vyhánění. Pamětníci. Jejich zpověď. Jejich radost, ?e někdo chce sly?et jejich příběh.

A taky pierogi v menze university v Zielonej Górze, peprmintová vodka, piwo ze sokiem, Polky stejnou měrou rozně?něné krtečkem jako Tokio Hotel, Němci s plynulou pol?tinou, ru?tinou a če?tinou, podvečerní volejbal a pohoda.

A taky zpráva, ?e na podzim se do města na ?prévě mů?u přestěhovat.

30/05/2011 @ 22:40 | permalink | komentáře (0)